Jitka B. se snažila se studenty společně přijít na to, co je zajímalo.
P: Hodně se myslím osvědčilo, že jsme se dohodli, když jsme třeba měli pohybový hodiny, který vím, že on by se fakt necítil dobře. Pohyb, a ještě pohyb v rámci skupiny a po prostoru, to bylo pro něj, jsem tušila, fakt nepříjemný pole. Tak si mohl sednout, dostal ode mě skladby k poslechu s nějakými pracovními listy. Tento typ dětí potřebuje mít pocit, že fakt mají co dělat, že nejsou jenom odložený. Že měl motivaci, věděl, co má dělat, zajímalo ho to. Ta činnost ho zajímala, protože ho klasická hudba zajímala. A pak jsme si o tom mohli povídat. On k tomu i něco psal, ale měl totální možnost volby, a dokonce to potom i vedlo k tomu, že si párkrát přišel zkusit, jestli by se s námi nemohl chvíli dívat nebo aspoň pozorovat. Sám od sebe. A několikrát mi přišel poděkovat i potom, když už tu hudební výchovu neměl, že tuhle možnost dostal. Vím, že kdybych ho k tomu nutila, že by došlo k strašně nepříjemnému konfliktu pro obě strany. Chápu, že v rámci hudebky mám tuhle velkou možnost, že prostě nejsme výkonový předmět, že ho nemusím táhnout k písemkám, což je velká výhoda pro tyhle ty děti.