Metody a práce se studenty se specifickými vzdělávacími potřebami

Pedagogové, kterých jsme se ptali, hovořili v této části o metodách při práci se studenty se specificky vzdělávacími potřebami, které jim pomáhaly. Popisovali cíle své práce se studenty a jak je motivovali. Také hovořili o tom, co jim se studenty při práci nepomáhalo.

OBSAH STRÁNKY

Cíle pedagogů při práci se studenty se specifickými vzdělávacími potřebami
Pedagogové a motivace studentů se specifickými vzdělávacími potřebami
Komunikace se studenty se specificky vzdělávacími potřebami
Co pomáhalo se zmírněním projevů ADHD
Projevy nepozornosti studentů se specificky vzdělávacími potřebami a jejich zmírnění
Příprava studentů se specificky vzdělávacími potřebami
Co při práci se studenty se specificky vzdělávacími potřebami nefungovalo
Tipy při výuce studentů se specifickými vzdělávacími potřebami

Cíle pedagogů při práci se studenty se specifickými vzdělávacími potřebami

Cíle při práci se studenty se specifickými vzdělávacími potřebami měli pedagogové různé. Někteří hovořili o tom, že pro ně bylo podstatné studenty nalákat na výuku a udělat jim ve škole příjemné prostředí k učení. Jiní se zaměřili hlavně na to, aby předešli problémům spojeným s nepřiměřenými projevy a reakcemi studentů. Pedagogové dále popisovali, že když už k problémům s projevy žáka došlo, bylo nutné především studenta uklidnit. Klára se snažila žáky se specifickými vzdělávacími potřebami naučit, jak se při krizových situacích zklidnit a vycházet s ostatními žáky ve třídě.

Při výuce pro učitele bylo nejdůležitější, aby si všichni odnesli znalosti a pochopení tématu Jarmila se snažila studenty se specifickými vzdělávacími potřebami připravit na střední školu.

**Klára** se snažila naučit studenty se specificky vzdělávacími potřebami najít podstatné a důležité informace.

Pedagogové a motivace studentů se specifickými vzdělávacími potřebami

Někteří pedagogové popisovali, že je pro ně někdy velmi obtížné studenty se specifickými vzdělávacími potřebami správným způsobem namotivovat k práci při výuce. Každého žáka museli motivovat odlišným způsobem. Například když se vyskytly problémy, některým studentům stačilo domluvit, ale jiným museli pohrozit zavoláním rodičům. Jirkovi fungovalo domluvit se s rodiči svých svěřenců a pokud zlobili, dostali upomínku. Pokud dostali upomínky tři, trénink museli opustit. Jitka měla ve škole kolegyni, která se věnovala vytváření motivačních systémů. Pokud byl funkčně nastaven na potřeby studenty, mělo to na výuku a prospěch žáka pozitivní vliv.

Co pomáhalo studenty se specifickými vzdělávacími potřebami motivovat?

K motivování studentů se specifickými vzdělávacími potřebami při práci pedagogům pomáhalo:

Aktivity zaměřené na pohyb, častá změna činností a možnost výběru. Studenti se podle učitelů poté lépe soustředili na zadané úkoly.
Podpora a pochvala i za maličkosti. Jarmila měla s některými studenty domluvené, že když vzorně pracovali a plnili úkoly, mohli si potom za odměnu vybrat knížku z knižního klubu nebo reprezentovat školu ve sportech.
Vysvětlit smysl výuky a proč je dobré se vzdělávat. Jitce B. pomáhalo pravidelné shrnutí hodin žáky, díky kterému mohla zjistit, co studenty se specifickými vzdělávacími potřebami zaujalo.
Respektovat možnosti studenta. Pro Jirku bylo důležité naladit se na svěřence, a když se jim nechtělo trénovat, tak je do tréninků nenutil.

**Klára** popisovala, že k ní mohl student chodit za odměnu na návštěvy.

**Antonín** popisoval, že pokud po svěřencích se specificky vzdělávacími potřebami něco chtěl, musel to také sám udělat.

Komunikace se studenty se specificky vzdělávacími potřebami

Mezi další oblíbenou zábavou studentů se specifickými vzdělávacími potřebami, o kterých hovořili pedagogové v našich rozhovorech, patřilo používání elektronických zařízení jako tablet či počítač. Jitčin student byl kreativní a přál si vytvářet filmy. Student Jarmily si rád objednával knihy z knižního klubu. Marinův svěřenec se zajímal o fyzioterapii, bavilo jej studium anatomie. Klářin student se zajímal o přírodu a do školy nosil zvířata nebo hmyz, který ukazoval ostatním žákům. Jiní studenti se specifickými vzdělávacími potřebami rádi kreslili.

**Jitka B.** se snažila se studenty společně přijít na to, co je zajímalo.

Co pomáhalo se zmírněním projevů ADHD

Pohyb nebo protažení pomáhalo studentům se specifickými vzdělávacími potřebami s uvolněním nahromaděné energie či s únavou. Když to nebylo při výuce možné, snažili se studenty s ADHD třeba alespoň nechat rozdat sešity či papíry k vypracovaní. Andrea si nechávala své žáky při výkladu látky stříhat, protože věděla, že je to uklidňovalo, ale zároveň dávali pozor. Jitka B. se studenty praktikovala techniky dýchání, které podle jejích slov pomáhaly s uvolněním napětí.

Projevy agrese studentů se specificky vzdělávacími potřebami a jejich zmírnění

Když na studenty přišly nepřiměřené agresivní projevy, snažili se pedagogové odvést pozornost a opustit podnět k výbuchu. Podle Marina bylo důležité nechat agresi vyplavat. Také Robert se své žáky snažil naučit, jak agresi ovládnout. Často tak předcházeli problémům ve třídě. Andrea se snažila své studenty zklidnit, ale nezdálo se ji vhodné, aby si svou zlost studenti na něčem či někom vylívali.

Studentovi **Jarmily** pomáhalo agresi zvládat počítání do 10.

Projevy nepozornosti studentů se specificky vzdělávacími potřebami a jejich zmírnění

Pedagogové sdíleli, že měli studenti se specifickými vzdělávacími potřebami problém udržet při výuce pozornost. Andrea svým studentům v takových situacích nabízela specifické pracovní listy, které využívala i s ostatními žáky, například když měli hotovou zadanou práci. Když její studenti přestali při výuce dávat pozor, stačilo poklepat na kartičky, které měla pro ně připravené na lavici. Studenti se opět začali soustředit na výuku látky a ona tak nemusela přerušovat výklad.

Tomáš se snažil své žáky stále sledovat, zda dávali při tělocviku pozor a věděli, co měli dělat. Věděl, že studenti s ADHD nevydrželi dlouho stát v pozoru, a tak je nechával hned po pozdravu sednout. Jitka B. na svých hodinách praktikuje techniky na udržení pozornosti, a to například tleskání v kruhu.

**Antonín** ostatním pedagogům radil, aby nespojovali studenta s jeho projevy chování.

Příprava studentů se specificky vzdělávacími potřebami

Někteří studenti s ADHD měli podle pedagogů také problémy s přípravou na hodiny a se zapomínáním věcí. Někteří pedagogové to vyřešili tak, že měli na magnetické tabuli ve třídě vyvěšené lístečky s různými nápisy, které jim při přípravě pomohly. S přípravou na výuku studentům pomáhal i asistent pedagogova. Více o asistentovi pedagoga zde.

Náročná byla pro studenty s ADHD i domácí příprava. Někteří pedagogové proto byli s rodiči domluvení, že mohli splnit jen polovinu domácího úkolu. Také Marin hovořil o tom, že bylo při domácí přípravě do školy třeba ubírat obsah látky podle možností jeho svěřence. Učitelé však vnímali jako zásadní, aby studenti vždy alespoň část úkolu splnili. Andrea si s maminkou svého studenta vytvořily systém kartiček, které měla nachystané při odchodu do školy, aby si mohl student zkontrolovat, zda měl do školy vše.

Co při práci se studenty se specificky vzdělávacími potřebami nefungovalo

Pedagogové doporučovali:

Dát studentům se specificky vzdělávacími potřebami volnost a určitý prostor. Podle Robertům studentům s ADHD nevyhovovala frontální výuka, při které se jen sedělo a nesmělo promluvit.
Na studenty netlačit a nebýt k nim přehnaně kritický či vyčítavý, protože to vedlo k dalším konfliktům.
Marin nedoporučoval, aby byli studenti s ADHD déle na jednom místě, bylo pro ně pak těžší se soustředit
Pedagogové také hovořili o tom, že trestat studenty nebyla účinná metoda.

Tipy při výuce studentů se specifickými vzdělávacími potřebami

Pedagogové měli výborné zkušenosti:

S učením látky hrou. Někteří si pomáhali klasickými pomůckami, jiní k výuce používali klasické stolní hry.
Názornými ukázkami. Vysvětlit a dovést studenty samotné ke správným odpovědím.
Se skupinovými projekty nebo jinými teambuildingovými aktivitami.
Se zapojováním studentů se specifickými vzdělávacími potřebami do výuky. Pomáhali tak například vést hodiny nebo kreslili k probírané látce obrázky. Studenti se cítili součástí třídy a více se tak o výuku zajímali. Jarmila dávala při svých hodinách svým studentům na výběr, co chtěli dělat, aby mohli ukázat co v nich bylo.
Zasedacím pořádkem. Pedagogové se snažili studentům se specifickými vzdělávacími potřebami vybrat ideální místo k práci. Pozornost studentů s ADHD odklonil i malý rušivý element. Učitelé proto nedoporučovali studenty s ADHD posazovat do zadních lavic, kde viděli dění celé třídy. Také nedoporučovali místa, kde se neustále něco dělo, což mohlo být u okna nebo u umyvadla, kam chodili jiní studenti. Ideálním se zdálo například kruhové uspořádání.

Při výuce studentů se specifickými vzdělávacími potřebami bylo podle pedagogů nutné stanovit určitá pravidla, která platila i pro ostatní studenty. Pravidlům museli studenti rozumět a chápat je. Někteří učitelé považovali za zásadní si na stanovených pravidlech trvat. Jiní učitelé s tím souhlasili, ale namítali, že by se mělo vycházet z daného momentu a možností studenta. Klára byla na svého studenta při stanovení pravidel přísná, ale díky těmto pravidlům už si pak na studenta nestěžovalo vedení školy. Jirka vnímal, že svěřence s ADHD bavilo více hrát bez nějakých omezeních či stanovených cvičení a měli rádi volnost při samostatné hře tenisu.