V této části jsme s pedagogy probírali jejich zkušenosti s asistenty pedagoga. Dále s námi učitelé sdíleli své zkušenosti s úlevami ve výuce pro studenty se specifickými vzdělávacími potřebami. V neposlední řadě byly zmíněny různé metody a typy na materiály, které učitelům pomáhaly s výukou.
OBSAH STRÁNKY
Většina učitelů a vychovatelů z dětského domova, se kterými jsme hovořili, měla s asistenty pedagoga pozitivní zkušenosti. Pedagogové se domnívali, že asistent by měl být v každé třídě. Vnímali, že mnoho studentů, ačkoliv nemělo jasnou diagnózu svých obtíží, podporu asistenta by již potřebovali. Učitel, který byl na celou třídu sám, podle nich neměl šanci sledovat, co se ve třídě dělo. Podle Antonína se školy potýkaly s nedostatkem asistentů zejména kvůli jejich nízkému finančnímu ohodnocení.
Pedagogové oceňovali, že jim asistenti pomáhali s celým kolektivem, nejen se studenty, kterým byli přiděleni. O všestrannosti asistentů hovořila i Jitka, která zmínila, že asistent pedagoga u ní ve třídě díky svému zdravotnickému vzdělání mohl pomáhat i studentovi s diabetem.
Ze zkušeností pedagogů, se kterými jsme mluvili, vyplynulo, že potřeba asistenta se u studentů většinou objevovala na 1. stupni základní školy. Potřeba mohla vzniknout i později. Svěřenec Marina získal asistenta v 1. ročníku střední školy. Asistenti pak často pokračovali se studenty i do dalších ročníků. Jarmila zmínila, že jeden z jejich žáků absolvoval celou základní školu s jedním asistentem. To však není pravidlem. Hovořila také o žákovi, u kterého se asistentů vystřídalo celkem pět.
Pedagogové popisovali, že studentům asistent pomáhal především s přípravou na výuku, spolupracoval se studenty během vyučování a kontroloval zápis domácích úloh. To vše přispívalo jak studentům se specifickými vzdělávacími potřebami, tak pedagogům samotným. Andrea měla zkušenost, že jeden její žák měl asistenta přiděleného i v družině. Pedagogové oceňovali, že se asistenti snažili ostatním studentům vysvětlit rozdílné chování žáků s ADHD a jinými specifickými vzdělávacími potřebami. Učitelé vnímali, že to pomáhalo žákům lépe porozumět situaci a být ohleduplnější.
Někteří studenti byli podle výpovědi pedagogů s asistentem pod větším dohledem a díky tomu se více zapojovali do výuky. Pedagogové hovořili o tom, že studenti mohli díky asistentům měnit činnosti, například opustit třídu a jít se projít. Vychovatel Marin pozitivně vnímal, že asistentka vypomáhala i s přesunem svěřence s ADHD na kroužky. Sám se tak mohl více soustředit na ostatní děti v dětském domově.
Učitelé říkali, že spolupráce s asistenty byla dobrá, navzájem se při výuce respektovali a byli sehraní. Podle Jarmily bylo třeba si nastavit společné hranice a pravidla, aby se předešlo vzniku šumů. V některých případech pedagogové, se kterými jsme mluvili, uváděli, že spolupráce s asistentem naopak vázla.
Pedagogové popisovali především typy různých úlev, které při výuce studentům dopřávali. Nejčastěji učitelé umožnovali studentům opustit třídu, jít se projít, vybít energii a opět se vrátit do třídy. To studenti potřebovali hlavně, když byli přetížení nebo když nezvládali projevy ADHD. Podle Marina se díky změně činností mohl jeho svěřenec začít znovu soustředit.
Pedagogové zmiňovali, že studenty s různými vzdělávacími potřebami často nezkouší písemně. Jitka se je snažila hodnotit v rámci jejich možností. Při sestavování testů myslela na žáky s ADHD a snažila se vytvořit úkoly tak, aby jim více vyhovovali. Klára si všimla, že studentům s ADHD dělaly problémy nepřehledné barevné texty, protože odváděly jejich pozornost.
Jarmila popisovala, že když se u některých žáku projevily příznaky diagnózy, udělali si plán pedagogické podpory a žáka dále sledovali. O pedagogické intervenci či vytvoření individuálních plánů, ke kterým pak ostatní kolegové přihlížely, hovořili i další učitelé. Více informací v části Spolupráce s odborníky.
Pedagogové hovořili o různých typech pomůcek, které používají při výuce. Marin popisoval, že k učení se svými svěřenci používá kartičky, lego nebo stolní hry. Jitka B. zadávala pracovní listy souběžně s hudbou k poslechu.
Pedagogové si všimli, že když mohli žáci při vyučování používat interaktivní počítačové programy či názornou ukázku, například lidskou kostru, výuka je bavila více. Andrea věřila, že různé pomůcky byly ve výuce velkou výhodou. Zároveň ale vnímala, že příprava mnoha různých pomůcek a materiálů mohla být pro učitele zatěžující.