Klára by byla nejraději za jednu třídu a s menším počtem studentů a se dvěma asistentkami.
Textová verze
P: A nejsem si úplně jistá, že by všechny typy ADHD mohly být vzdělavatelné ve třídě, kde je, nedej Bože, ještě 29 dětí. A navíc tak, že mezi nimi jen těžko projdete. A že by vůbec nebylo na škodu mít podle mého názoru na každé škole radši jednu třídu s menším počtem dětí, a klidně i se dvěma asistentkami. Nebo, aby byly v běžné škole, ale aby byly s hodně dětmi, co se vrtí. Tak to nikomu nevadí. Nebo to na chvíli zastavíme. Anebo úplně ideální by bylo individuálně. Když ho něco baví, nějaký ten předmět, a je pro něho zaujatý, tak aby šel třeba do běžné plné třídy a tam by mohl fungovat. Ale když by nefungoval, tak by byl třeba v té klidnější třídě, kde by se toho za ten den stihlo méně. Ale zase když máte deset dětí, stihnete pomalu tolik, co ve třiceti. Aby byla tady ta flexibilita.
T: Jak vy vlastně chápete vlastní roli asistenta pedagoga u dětí s ADHD? P: Já si myslím, že nejdůležitější pro mě naučit ho vycházet s lidmi ve třídě. Získat si tady ty sociální vazby. Naučit se chovat se sám se sebou. Jako vědět, co mám dělat v těch krizových situacích.
Další zkušenosti:
Díky asistentovi pedagoga se Tomáš mohl věnovat celé třídě.
Klára by byla nejraději za jednu třídu a s menším počtem studentů a se dvěma asistentkami.
PodleJarmily vnímal kolektiv asistenta jako součást třídy.
ProKláru bylo důležité naučit třídu, že asistent je pro žáka potřeba, ne výhoda.
Marin v roli asistenta pedagoga narazil na učitelku, která neporozuměla roli asistenta.
Andree asistentka pedagoga spíše starosti přidělávala.
Když měli studenti pocit, že už výuku nezvládají Jitka B. jim dovolovala procházku.
Jitka doporučovala zapojovat více pohybových aktivit pro celou třídu.
Podle Antonína bylo potřeba vzdělaného personálu, který věděl, jak s ADHD dětmi pracovat.
Klára vnímala, že je náročné sladit nároky a potřeby všech dětí ve třídě.
Dobrým nástrojem k vyřešení neklidu, který student prožívá, byla podle Jitky Rubikova kostka.
