Zkušenosti pedagogů s odborníky

Zkušenosti pedagogů s odborníky

Pedagogové v této části popisovali své zkušenosti s různými odborníky (např. psychology, psychiatry, speciálními pedagogy, terapeuty apod.) Většinou to byly zkušenosti pozitivní, ale našla se i různá doporučení ke zlepšení spolupráce.

OBSAH STRÁNKY

Možnost školních psychologů a speciálních pedagogů ve školách

Učitelé, kteří psychologa nebo speciálního pedagoga na škole měli, popisovali pozitivní zkušenosti. Ve škole, kde Jarmila učila, byl speciální pedagog v každé třídě, což ulehčovalo výuku. Andrea sdílela zkušenost, že jako malá škola školního psychologa neměli, ale ve spoustě jiných školách možnost psychologů či speciálních pedagogů byla. Některým pedagogům bylo líto, že školního psychologa neměli. Vnímali, že je to z důvodu jejich nedostatku.

Robert vzpomínal na fungování školních psychologů v minulosti a dnes.

Práce odborníků se studenty se specifickými vzdělávacími potřebami

Podle zkušeností pedagogů, školní psychologové a speciální pedagogové studenty se specifickými vzdělávacími potřebami průběžně monitorovali. Snažili se také pracovat s celým kolektivem a např. o diagnóze ADHD mluvili i s ostatními studenty ve třídě. Podle Antonína by měl být speciální pedagog k dispozici pro všechny žáky se speciálními vzdělávacími potřebami. Zároveň zmiňoval, že v oboru etopedie podle něj odborníci někdy nebyli dostatečně vzděláváni.

Robert hovořil o rozdílech v práci pedagogů a školních psychologů. Podle něj má psycholog čas studenta lépe poznat, může zjistit jeho projevy a promluvit si s ním i s lidmi v jeho okolí. Získává tak možnost svůj postup práce se studentem průběžně vylepšovat.

Jarmila pracovala se studenty již od prvních náznaků projevů diagnóz či jiných specifických vzdělávacích potřeb. 

Komunikace a spolupráce s odborníky

Učitelé popisovali, že s nimi byli školní psychologové a speciální pedagogové v častém kontaktu. Pravidelně s nimi řešili, jak žáci fungovali ve škole. Pomáhali naplňovat myšlenku inkluzivního vzdělávání.

Také komunikovali ohledně medikace. Jarmila hovořila o zkušenosti, že o medikaci studentů se škola dozvěděla buď od rodičů nebo právě od psychiatrů či psychologů. Podle Marina mají odborníci náročnou práci, přesto by jim chtěl vzkázat, aby předepisovali méně medikace. Domníval se, že je v některých případech nadužívaná.

Odborníci pomáhali s vytvářením individuálních pedagogických plánů a intervencí. Dle Kláry by bylo ideální, kdyby školní psycholog pracoval v každé třídě pravidelně a nechodil do tříd pouze jednou ročně dělat screening. Pro Antonína bylo důležité, aby se studenty pracoval vyškolený personál.

Andrea si s psychiatrem jejího žáka vzájemně předávala zprávy o tom, jak fungovat ve škole.
Jitka doporučovala motivovat studenta skrze spolupráci speciální pedagožky, učitelů a rodiny.

Podpora v odborných centrech

Často byla pedagogy zmiňována spolupráce se speciálními pedagogickými centry a pedagogicko-psychologickými poradnami, kam školy posílaly studenty na vyšetření. Někteří pedagogové se shodovali, že na potvrzení diagnózy poradnou nečekali, protože sami v praxi poznali, jak na tom student ve výuce byl. Přizpůsobili tak svou práci studentovi ještě před obdržením zprávy z pedagogicko-psychologické poradny. Poradny byly také zdroje informací skrze semináře a přednášky, které pro pedagogy organizovaly. Pro Jarmilu byly velkým přínosem ke zkvalitnění výuky studentů se specifickými vzdělávacími potřebami.

Podle Tomáše bylo obdržení diagnózy z pedagogických poraden dlouhý proces.
Jitka si zvala na pomoc se stmelováním kolektivu různé odborníky.

Odborníci podporou studentům a svěřencům v dětském domově

Učitelé by byli rádi, kdyby se praxe jiných pedagogů mezi ostatními více sdílela. Někteří pedagogové vnímali, že praxe je na pedagogických fakultách nedostatek, a přitom je velmi potřebná. Například Robert by udělal učitelské ústavy, kde by se učila pouze praxe. Učitelům, se kterými jsme hovořili, by se líbilo více schůzek s učiteli a více konferencí, kde by mohli společně sdílet zkušenosti ze své praxe. Pro pedagogy byla důležitá supervize. Té vnímali ve své práci nedostatek. 


Spolupráce odborníků s rodiči

Pedagogové, kteří byli součástí školních poradenských pracovišť zmiňovali, že za nimi rodiče mohli vždy přijít a ohledně studentů se specifickými vzdělávacími potřebami se poradit. Robert, jako školní psycholog, s komunikací s rodiči problémy neměl. Bylo ale podle něj více rodičů, se kterými byla komunikace náročná z důvodu nevůle spolupracovat.

Podle Roberta by měl být školní psycholog obhájcem žáků a zároveň pro učitele a rodiče „zlým poldou“.

Odborníci zdrojem informací

Pedagogové hovořili o účastech na seminářích a přednáškách pořádaných odborníky. Většina učitelů se shodla na tom, že odborníkům důvěřovali, protože měli více zkušeností a byli na studenty se specifickými vzdělávacími potřebami lépe připraveni již během vysokoškolského studia.  Psychologové a speciální pedagogové se také zabývali publikací knih a reedukací učitelských sborů. Mohli tak pro pedagogy být cenným zdrojem informací. Někteří pedagogové zmiňovali, že s radami odborníků neměli vždy dobrou zkušenost.

Andree a jejím kolegyním se nezdála rada od psychiatra jejich žáka.
Marinovi pomáhaly sepsané zkušenosti z praxe odborníků.