Kolektiv a vztahy studentů se specifickými vzdělávacími potřebami

Kolektiv a vztahy studentů se specifickými vzdělávacími potřebami

Ptali jsme se pedagogů, jak na tom byli studenti se specifickými vzdělávacími potřebami v rámci třídního kolektivu. Pedagogové hovořili o chování studentů, vzájemných vztazích a o pozici studentů se specifickými vzdělávacími potřebami ve třídě. Popisovali, co jim práci s kolektivem ulehčovalo. Dále byl zmíněn sociální život a vztahy mimo třídní kolektiv.

Pedagogové, s kterými jsme hovořili, sdíleli, že měli v kolektivu většinou více studentů se specifickými vzdělávacími potřebami. Nejčastěji se jednalo o studenty s diagnózou ADHD. Andrea měla ve třídě žáků se specifickými vzdělávacími potřebami sedm.

OBSAH STRÁNKY

Chování studentů se specifickými vzdělávacími potřebami v kolektivu

Studenti se specifickými vzdělávacími potřebami se v kolektivu často projevovaly odlišným způsobem než ostatní studenti. Pedagogové, se kterými jsme mluvili, popisovali, že v třídním kolektivu se někteří studenti s ADHD projevovali živě, někdy hlučně. Učitelé se shodovali, že mívali nepřiměřené reakce.

Tomáš od začátku výuky sledovat a oslovoval děti, které měly problémy se soustředěním.

Jak se v kolektivu chovali ostatní žáci?

Učitelé, se kterými jsme se bavili, hovořili o tom, že někteří studenti se žákům se specifickými potřebami posmívali. To se netýkalo pouze studentů se specifickými vzdělávacími potřebami, ale dotýkalo se to i žáků s postižením či studentů s horším prospěchem. Na takové chování studenti se specifickými vzdělávacími potřebami reagovali vztekem. Nepřiměřené reakce také mívali, když je ostatní studenti provokovali či vyrušovali při výuce. Podle zkušeností Marina se svěřenci z kolektivu vyčleňovali například přílišným lpěním na pravidlech při míčových hrách.

Pedagogové vnímali jako nutnost snažit se ostatním studentům odlišné projevy a chování vysvětlit. Pokud se o specifických vzdělávacích potřebách s ostatními studenty komunikovalo otevřeně, studenti byli schopni jinakost pochopit. Klára věřila, že projevy ADHD jsou studenti schopni pochopit již od třetí třídy.

Jitka B. se studenty pracovala na vztazích od začátku, nebyly mezi nimi pak problémy.

Pozice a vztahy studentů se specifickými vzdělávacími potřebami

Většina pedagogů se shodovala na tom, že studenti se specifickými vzdělávacími potřebami z kolektivu vyčnívali nebo byli na jeho okraji. Naopak Marin popisoval, že jeden z jeho svěřenců měl v kolektivu dobrou pozici. Marin se domníval, že to bylo z důvodu, že jeho svěřenec měl sklon s druhými manipulovat. Podle zkušenosti některých pedagogů byli studenti s ADHD vnímáni jako vtipálci, kteří bavili třídu.

Klára hovořila o tom, koho si studenti se specifickými vzdělávacími potřebami vybírali za své kamarády. Podle její zkušenosti se studenti s ADHD marně snažili zapadnout mezi elitu třídy. Pedagogové, se kterými jsme hovořili, pozorovali, že na prvních stupních základní školy si k sobě studenti s ADHD snažili za kamarády vybírat klidné a tiší spolužáky. Na druhém stupni se podle Kláry bavili se studenty s podobnými potřebami.

Jiní pedagogové, se kterými jsme mluvili, sdíleli, že studenti se specifickými vzdělávacími potřebami s kolektivem vycházeli dobře. Podle Jarmily se k sobě chovali hezky a dělali společně různé aktivity. Někteří pedagogové ocenili, že se jejich studentky žákům se specifickými potřebami snažily pomáhat, a to například s úklidem věcí po hodině.

Klára studentům se specifickými vzdělávacími potřebami vysvětlovaka odmítání kamarádství ostatních žáků.

Konflikty a problémy v třídním kolektivu

Někteří pedagogové měli v kolektivu mezi studenty se specifickými vzdělávacími potřebami a ostatními studenty zkušenosti s problémy a konflikty. Učitelé, kteří konflikty zažili, popisovali, proč se tak mohlo stát. Některé konflikty vznikaly kvůli nepřiměřeným reakcím a projevům studentů se specifickými potřebami.

Jarmila měla zkušenost se studentkou, která ostatním ubližovala. S agresivními projevy a ubližováním jiným dětem měl zkušenost i tenisový trenér Jirka. Andrea měla ve třídě trojici chlapců s diagnózou ADHD, kteří se neustále vzájemně provokovali. Právě agresivita často kolektiv od studentů se specifickými potřebami odrazoval.

Podle vychovatelů z dětského domova studenti se specifickými potřebami těžko přijímali názory ostatních, a to mohlo často vést k problémům. Jarmila ocenila, že v její třídě ke konfliktům mezi studenty nedocházelo. Žádný z pedagogů, kterých jsme se ptali, nehovořil o zkušenosti se šikanou studentů se specifickými vzdělávacími potřebami.

Klára ocenila, že se po roce práce její student naučil řešit situace se spolužáky jinak.

Nastavení pravidel

Pedagogům při práci v kolektivu pomáhalo nastavit si pevná pravidla, které museli dodržovat jak studenti se specifickými vzdělávacími potřebami, tak ostatní žáci. Nastavení pravidel pozitivně působilo na všechny žáky a napomáhalo k lepším vztahům v kolektivu. Jarmila se snažila přistupovat ke všem studentům stejně. Klára hovořila o tom, že bylo důležité ostatním žákům vysvětlit, že studenti se specifickými vzdělávacími mohli mít výhody, ale nesměli je zneužívat nečinností.


Komunikace o ADHD

 Učitelé doporučovali komunikovat ohledně chování studentů se specifickými vzdělávacími potřebami se všemi žáky a napomáhat tak vztahům v rámci kolektivu Většina pedagogů, kterých jsme se ptali, o diagnóze ADHD s třídním kolektivem mluvili. Domnívali se, že to pomáhá vzájemnému porozumění. Vychovatel Marin hovořil o zkušenosti s paní učitelkou, která se s ostatními studenty o diagnóze ADHD bavit nechtěla. Učitelka se podle jeho slov bála studentovy stigmatizace a případné šikany. Andrea měla zkušenost s rodičem, který ve školní družině studentům vysvětloval, že je jeho dítě nemocné a musí ho tak brát. Andrea se proto snažila, aby studenti chápali diagnózu ADHD a nevnímali studenty s ADHD jako nemocné. S takovým vnímáním studentů s ADHD nesouhlasila.

Jarmila o ADHD otevřeně mluvila s celým kolektivem.

Sociální život studentů se specifickými vzdělávacími potřebami

Pedagogové také hovořili o sociálním životě a vztazích studentů se specifickými vzdělávacími potřebami mimo třídní kolektiv. Vychovatelé z dětských domovů měli zkušenost se svěřencem se specifickými potřebami, který neuznával autority. Podle některých pedagogů studenti se specifickými vzdělávacími potřebami těžko přijímali názory druhých.

Podle slov pedagogů měli někteří studenti se specifickými vzdělávacími potřebami problém vztahy navazovat. Studenti s nimi sdíleli, že je pro ně navazování přátelství komplikované. Studenti se s ostatními spřátelili, ale později je svým odlišným chováním (např. agresivitou) od sebe mohli odehnat. Podle některých učitelů pár studentů se specifickými vzdělávacími potřebami rozuměli dobře, co po nich druzí chtěli, ale nedávali takovou váhu potřebám ostatních.  

Někteří svěřenci Jirky se nad ostatní povyšovali.
Jitka B. vnímala odlišnost studentů se specifickými vzdělávacími potřebami jako důvod problémů se začleněním.  


Pomoc pedagogů při budování vztahů

Učitelé vnímali jako důležité pomoct některým studentům se specifickými potřebami budovat vztahy a naučit je vycházet s ostatními žáky. Studenti sami si vztahy podle slov učitelů kvůli svým agresivním projevům a přehnaným reakcím byli schopni vytvořit jen obtížně. Kláře ulehčila práci se studenty se specifickými potřebami otevřená komunikace o tom, jak se při výuce studenti aktuálně cítili. Aby se dokázali studenti se specifickými vzdělávacími potřebami do kolektivu začlenit bylo podle některých pedagogů třeba věnovat péči celému kolektivu. Jitce B. práci s kolektivem ulehčovaly mimoškolní akce, kde se studenti lépe poznali. Více o mimoškolních akcí zde.

Andrea se snažila zlepšit studentům pozici ve třídě jejich zapojením do výuky.