Klára ocenila, že se po roce práce její student naučil řešit situace se spolužáky jinak.
Textová verze
P: Když jsem byla u toho posledního a než sem tam přišla, tak dělali sociometrii té třídy s psycholožkou a ten můj chlapec vyšel úplně v záporných číslech. Nikdo ho tam nesnášel, byl úplně na chvostu té třídy. A po roce té práce se dostal na prostředek. Už ho děti nevnímaly tak negativně jako předtím a už se s ním i více bavily. Ale bylo to i tím, že jednak oni mu porozuměli a jednak ten chlapec se učil řešit situace jinak. Takže k napadání dětí, k té agresivitě už tak často nedocházelo a nedocházelo ani k tomu, že by nemusel dělat. Oni viděli, že sice má výhody nějaké, ale musí dělat stejně jako ti ostatní a musí se chovat stejně jako ti ostatní. Takže to, že dostal toho asistenta mu pomohlo si myslím v jeho případě nebo v případě tady těch agresivních dětí a těch výbušnejch se dostat do normálu. Protože tam byl někdo, kdo by dohlídnul na to, že tohle se nedělá, tohle není okej.
Další zkušenosti:
Tomáš od začátku výuky sledovat a oslovoval děti, které měly problémy se soustředěním.
Jitka se studenty pracovala na vztazích od začátku, nebyly mezi nimi pak problémy.
Klára studentům se specifickými vzdělávacími potřebami vysvětlovala odmítání kamarádství ostatních žáků.
Klára ocenila, že se po roce práce její student naučil řešit situace se spolužáky jinak.
Jarmila o ADHD otevřeně mluvila s celým kolektivem.
Někteří svěřenci Jirky se nad ostatní povyšovali.
Jitka B. vnímala odlišnost studentů se specifickými vzdělávacími potřebami jako důvod problémů se začleněním.
Andrea se snažila zlepšit studentům pozici ve třídě jejich zapojením do výuky.
