Klára studentům se specifickými vzdělávacími potřebami vysvětlovala odmítání kamarádství ostatních žáků.
Textová verze
P: Oni nejsou kritičtí vůči sobě. Nepřipouští si, že by, nebo většina z nich si nikdy nepřipustí, že by něco udělali špatně, nebo v něčem nebyli dobří. Takže třeba vím, že zrovna s těmi dvěma jsem měla problém, protože s těma klukama, s kterýma se chtěli nejvíc ze všeho kamarádit, tak byli odmítáni. A stejně příště zase tam za nimi lezl. A zase se dočkal toho odmítnutí a museli jsme o tom pořád mluvit a vysvětlovat. Ale je to někdy těžké na hranici té puberty. To jsem ještě nebyla na druhém stupni, ale jenom na prvním. Bylo těžké vysvětlit, že můžou mít jiný ten pohled na tu věc. A že to není špatně, že ho mají. A že se s ním někdo nechce přátelit vůbec nevadí. Ani on se nemusí přátelit s celou třídou. A že by si měl vybrat ty, kteří se s ním přátelit chtějí, a z nich si najít nějakého jednoho, dva. Nemusí s celou třídou chodit a být nejlepší kámoš. Ale najít někde, kde o něho nestojí. To bylo vždycky pro ně hrozně těžké. Dalo se, ale to je stálo hodně sil.
Další zkušenosti:
Tomáš od začátku výuky sledovat a oslovoval děti, které měly problémy se soustředěním.
Jitka se studenty pracovala na vztazích od začátku, nebyly mezi nimi pak problémy.
Klára studentům se specifickými vzdělávacími potřebami vysvětlovala odmítání kamarádství ostatních žáků.
Klára ocenila, že se po roce práce její student naučil řešit situace se spolužáky jinak.
Jarmila o ADHD otevřeně mluvila s celým kolektivem.
Někteří svěřenci Jirky se nad ostatní povyšovali.
Jitka B. vnímala odlišnost studentů se specifickými vzdělávacími potřebami jako důvod problémů se začleněním.
Andrea se snažila zlepšit studentům pozici ve třídě jejich zapojením do výuky.
