Jitka se studenty pracovala na vztazích od začátku, nebyly mezi nimi pak problémy.

Jitka

• Věk pedagoga v době rozhovoru: 44 let

• Zobrazit celý profil

Textová verze

P: To znamená ty děti, když v tom přirozeně žijou, tak s tím problém nemají, s přijetím. Protože je to pro ně běžný, je to tam od začátku. Ale vždycky je problém, když se dítě s ADHD nebo s nějakou eště jinou podobnou diagnózou zařadí do už fungujícího kolektivu. Tam to má dvakrát těžký, protože samo má potíže, a ještě ten kolektiv, protože je stmelenej.

T: Co se tam třeba může dít, když se tam tohle děje?

P: Tak samozřejmě to dítě s ADHD se nějakým způsobem snaží zařadit, děla to špatně, to znamená může se ve výsledku proti němu ta třída nějakým způsobem jako obrátit. Teď to nechci přehánět, můžeme se bavit o drobnejch projevech, ale může to skončit šikanou. Prosím na obě strany. Protože samozřejmě ty děti se nějakým způsobem snaží, ale snaží se do určitý míry a taky každý kolektiv je jinej a fungujou v něm jako jiné vazby. Ale ze zkušenosti musím říct, že když se s těmi dětmi pracuje opravdu od začátku a dbá se na to, tak ty vztahy mezi nimi jsou opravdu dobrý. Projeví se to třeba ve chvíli, kdy se spojí 2 třídy a ta 1 třída, kde ten žák s ADHD byl, už ho přijala a chápe ho, bere ho za svého a chápe ho jako kamaráda. A přijdou tam potom ti noví žáci zvenku, tak samozřejmě se logicky stane to, že ti původní s tím problém nemají a ti noví někteří určitě ano. Protože to je pro ně novinka. Zvlášť když to chování je nějakým způsobem obtěžující a je pro někoho obtěžující ve třídě vždy. Protože někdo nerad sedí vedle někoho, kdo se pořád hýbe nebo pořád něco vykřikuje.