Zpět na Metody a práce se studenty se specifickými vzdělávacími potřebami

Marin se se svým svěřencem učil u vaření.

Marin

  • Věk pedagoga v době rozhovoru: 39 let

Textová verze


P: U chlapce jsem si vymyslel svoji metodu učení. Nikdy jsem se s ním neučil, jakože pojď si sednout tady ke stolu a budeme se učit. Jsme se učili třeba tak, že příklad. Vařili jsme o víkendu oběd. Chlapec měl manuální činnost, třeba škrábání brambor, nebo smažení řízků. A přitom já jsem do něj hustil tu látku. Tenkrát dělal ještě fyzioterapii, takže se učil třeba svaly nebo klouby. Takže já jsem mu furt opakoval těch 10 kloubů a on to opakoval po mně. Aniž by se soustředil na tu látku, soustředil se na tu manuální činnost. A opakoval po mně, co já jsem mu říkal. Takže asi podvědomím si to zapamatoval, aniž by to, si myslím, tušil. Nevnímal to tak, že to do sebe lifruje. Ale přitom pak byl schopen to zopakovat. Bohužel tohle nebylo dlouhodobý. To jako musel tu písemku pak psát druhý den třeba, nebo být zkoušený. On za tejden, za 14 dní už nevěděl nic.


Další zkušenosti:

Klára se snažila naučit studenty se specificky vzdělávacími potřebami najít podstatné a důležité informace.

Klára popisovala, že k ní mohl student chodit za odměnu na návštěvy.

Antonín popisoval, že pokud po svěřencích se specificky vzdělávacími potřebami něco chtěl, musel to také sám udělat.

Jitka B. se snažila se studenty společně přijít na to, co je zajímalo.

Studentovi Jarmily pomáhalo agresi zvládat počítání do 10.

Antonín ostatním pedagogům radil, aby nespojovali studenta s jeho projevy chování.

Marin se se svým svěřencem učil u vaření.

Tomášovi
ulehčovalo práci při tělocviku, když si vytvořil skupinky a určil vedoucího.