Zpět na Metody a práce se studenty se specifickými vzdělávacími potřebami

Tomášovi ulehčovalo práci při tělocviku, když si vytvořil skupinky a určil vedoucího.

Tomáš

  • Věk pedagoga v době rozhovoru: 32 let

Textová verze


P: Občas si člověk neví rady, učí se od nich. Furt musím přemýšlet, jak bych to mohl zdokonalit, jednotlivý cvičení, co bych mohl zlepšit. A po 4letý praxi jsem zjistil, že strašně dobře funguje ve třídách na tělocviku, že si udělám určitý skupiny a že tam mám jednoho vedoucího. Silného žáka, který vždycky velice dobře funguje a v každý třídě, udělám třeba příklad 4 skupiny a teď 4 silný žáky vždycky a do každý skupinky dám jednoho slabšího žáka. Tím pádem v každý skupince je jeden silný žák, jeden slabší. Ten silný žák se o toho slabšího žáka stará. Já mu to dopředu řeknu: „Hele máš tady žáka, který není úplně silný, který bude mít problémy, ty s ním budeš mít problémy, ale veď si to. Musíš mi pomoct, protože když mi nepomůžeš, tak já mu budu věnovat většinu času v hodině.“ Takže to je, naučil jsem se to ale po 4letý praxi ve školství.


Další zkušenosti:

Klára se snažila naučit studenty se specificky vzdělávacími potřebami najít podstatné a důležité informace.

Klára popisovala, že k ní mohl student chodit za odměnu na návštěvy.

Antonín popisoval, že pokud po svěřencích se specificky vzdělávacími potřebami něco chtěl, musel to také sám udělat.

Jitka B. se snažila se studenty společně přijít na to, co je zajímalo.

Studentovi Jarmily pomáhalo agresi zvládat počítání do 10.

Antonín ostatním pedagogům radil, aby nespojovali studenta s jeho projevy chování.

Marin se se svým svěřencem učil u vaření.

Tomášovi
ulehčovalo práci při tělocviku, když si vytvořil skupinky a určil vedoucího.