Marin se se svým svěřencem učil u vaření.
P: U chlapce jsem si vymyslel svoji metodu učení. Nikdy jsem se s ním neučil, jakože pojď si sednout tady ke stolu a budeme se učit. Jsme se učili třeba tak, že příklad. Vařili jsme o víkendu oběd. Chlapec měl manuální činnost, třeba škrábání brambor, nebo smažení řízků. A přitom já jsem do něj hustil tu látku. Tenkrát dělal ještě fyzioterapii, takže se učil třeba svaly nebo klouby. Takže já jsem mu furt opakoval těch 10 kloubů a on to opakoval po mně. Aniž by se soustředil na tu látku, soustředil se na tu manuální činnost. A opakoval po mně, co já jsem mu říkal. Takže asi podvědomím si to zapamatoval, aniž by to, si myslím, tušil. Nevnímal to tak, že to do sebe lifruje. Ale přitom pak byl schopen to zopakovat. Bohužel tohle nebylo dlouhodobý. To jako musel tu písemku pak psát druhý den třeba, nebo být zkoušený. On za tejden, za 14 dní už nevěděl nic.