Anna (věk neuveden)
Annin syn byl odmalička jiný (těžká hyperaktivita). Zpočátku tomu nevěnovala příliš pozornosti, ale s nástupem do školy začínalo být jasné, že jeho chování je odlišné, než se od dětí jeho věku očekává. Poruchu samotnou diagnostikoval dětský psychiatr, ke kterému se syn dostal na doporučení pedagogicko-psychologické poradny. Anně se po stanovení diagnózy částečně ulevilo, protože synovo chování v ní vyvolávalo pocit špatné matky.
Annin příběh
Annin syn má ADHD. Anna vzpomínala, že syn odjakživa vyžadoval více pozornosti, nechtěl si hrát sám, byl hyperaktivní a neustále potřeboval společnost. Více se tím však nezabývala a synovo chování přisuzovala období vzdoru. Při nástupu do mateřské školy se ale přidaly také problémy v chování a Anna začala mít podezření, že něco není v pořádku. Diagnóza ADHD byla stanovena po nástupu na základní školu na základě psychiatrického vyšetření. Syn léky neužíval, ale mezi další příznaky jeho poruchy patřilo i rychlé střídání nálad, proto Anna s ošetřujícím lékařem v době rozhovoru řešila případnou farmakologickou léčbu.
Synovi byla rovněž poskytována psychologická péče a využívá služeb pedagogicko-psychologické poradny, neboť u něj bylo podezření na poruchu učení, která pro jeho nízký věk zatím nemohla být jednoznačně potvrzena. Při výuce měl syn podporu asistenta pedagoga. Anna byla s přístupem školního personálu k synovi spokojená, dle jejich slov se pedagogové snažili vycházet synovi vstříc.
Anna se dlouhou dobu za synovo nestandardní chování vinila. Měla pocit, že něco dělá špatně. Velké podpory se jí dostalo od rodiny, bez které by pro ni bylo zvládnutí celé situace daleko horší.
Příspěvky