Marin je vychovatelem v dětském domově. Děti z dětského domova považuje za svou druhou rodinu. Práci s dětmi s ADHD považuje za náročnou, ale je rád, když se mu s nimi daří dosahovat drobných pokroků. Děti s ADHD, dle jeho názoru, trpí vnitřním neklidem, nepozorností a nutkáním k pohybu. Mají sníženou sebekontrolu a emoční regulaci. V přístupu k dětem s ADHD doporučuje přijímající vztah, trpělivost a jasně vymezená pravidla. Za předpoklad úspěšné práce s dětmi s ADHD rovněž považuje spolupráci mezi vychovatelem, odborníky na psychické zdraví, školou a rodinou.
Marin je vychovatelem v dětském domově. Práci s dětmi s ADHD považuje za náročnou, někdy až vyčerpávající, nicméně mu dělají radost pokroky a úspěchy těchto dětí. Únavu z práce odbourává manuální prací ve své dílně.
Děti s ADHD mají, dle jeho názoru, vnitřní neklid, poruchu pozornosti a nutkání být neustále v pohybu. Ve škole například po krátké době nevydrží sedět na místě, vyrušují a hrají si s mobilem. Marin toto chování považuje za slabě vyvinutou sebekontrolu a emoční regulací. To je dle něj v některých případech příčina verbální a fyzické agrese vůči spolužákům i pedagogům. Jeden jeho svěřenec například házel svačinu po učiteli. Marin se domnívá, že některé děti s ADHD se naučily ve škole i v dětském domově na ADHD vymlouvat, například když se nechtějí učit a připravovat do školy. Jako výzvu u těchto dětí vidí Marin schopnost udržet si přátele.
Marinovi v přístupu k dětem s ADHD pomáhá trpělivost, důslednost a jasně vymezená pravidla. Dále stabilní řád a režim dne. Důležitý je přijímající vztah k dítěti, empatie a komunikace bez silných emocí. Marin považuje děti z dětského domova za svou druhou rodinu. Vysledoval, že k lepšímu soustředění na školní přípravu pomáhá dětem s ADHD zapojení do manuálních činností. Při učení do školy s nimi tedy například škrábe brambory nebo uklízí. Učení se s nimi také formou hry. Vkládá školní látku například do stolních her či stavění lega.
Marin vysledoval, že jsou vrstevnické vztahy dětí s ADHD obvykle velmi komplikované. Dochází k častým hádkám a konfliktům. Spory někdy rychle vznikají a zanikají. K řešení podle jeho slove nepomáhá, když vychovatel zvyšuje hlas či kritizuje. To situaci spíše přiostří. K výchově dětí s ADHD Markovi funguje spíše pochvala toho, co se zdařilo.
Informace o ADHD Marin získává na internetu, v odborné literatuře, na seminářích a školeních. S medikací na ADHD má zkušenost spíše negativní. Měl pocit, že medikace dětí příliš tlumí. Za předpoklad úspěšné práce s dětmi s ADHD považuje dobrou spolupráci s psychoterapeutem, psychiatrem, kurátorem, sociálním pracovníkem, školou a rodinou.