Robert doporučoval individuální přístup ke studentům se specifickými vzdělávacími potřebami.
P: Přesný individuální přístup, který se týká jak práce, tak hodnocení, tak komunikace. Takže ono se to řekne jednoduše, ale v podstatě jsou to desítky, možná stovky opatření v jednotlivých aktivitách. Aby dostávali práci, který jsou schopný, aby dostávali, aby měli pravidla, kterým rozuměj, aby cítili podporu. Oni musí cítit pozitivní vztah, ale už to často neplatí. Učitel nemá rád nejzlobivější dítě ve svý třídě? A tak dále. To znamená, pokud učitel bude pracovat s každým dítětem přísně individuálním přístupem, což jde i ve veřejný škole, tak jakýkoli dítě, včetně těchto (se specifickými vzdělávacími potřebami) bude dostávat to, co potřebuje, bude dělat práci, na kterou stačí, bude pozitivně hodnocený, posilovaný. To je základ všeho.