Markéta pracovala jako psycholožka na základní škole, kde se setkávala s dětmi trpícími různými psychickými poruchami – úzkostí, depresí a sebepoškozováním. Tyto děti pocházely z nefunkčního rodinného prostředí, nedostávaly dostatek pozornosti od rodičů nebo s nimi bylo zacházeno hrubým způsobem. Pro Markétu bylo klíčové a zároveň výzvou přesvědčovat rodiče, aby zaměřili svou pozornost na sebe a svůj přístup k dítěti. Chtěla, aby chápali, že děti potřebují být respektovány takové, jaké jsou, a nemusí se bát říkat cokoliv, co potřebují. Markéta vnímala děti v pořádku, pouze bylo třeba změnit způsob, jakým rodiče vychovávali své potomky, a také upozornila na vliv pedagogů. Občas Markéta pozorovala nesprávný přístup učitelů ke svým žákům. Podle ní platilo, že čím méně je učitel zralý v oblasti seberozvoje, tím hůře zvládá přistupovat k problematickým dětem. Během své praxe si Markéta uvědomila, že děti s duševními potížemi mají mnohem hlubší vhled do sebe, více vnímají a jsou vyspělejší v oblasti seberozvoje ve srovnání s dětmi, které mají bezstarostný charakter a nemají potřebu řešit svůj vnitřní svět. Podle Markéty by měly být duševně zdravé děti šťastné, měly by umět vyjádřit své potřeby a komunikovat s okolím, rodiči nebo autoritami, a měly by respektovat sebe i druhé.
Profesně se Markéta zdokonalovala absolvováním kurzů zaměřených na práci s dětmi, a také čerpala inspiraci z Instagramových profilů různých terapeutů. Při své práci považovala za důležité mít radost z práce. Velmi jí pomáhaly individuální i skupinové supervize. Nejpodstatnější však pro ni bylo umět si odpočinout od práce a věnovat se jiným činnostem.
Příspvěky