Rozhodně mi online vzdělávání rozhodilo můj řád, co jsem měla, co byl už zažitý a měla jsem problém si udělat nový řád doma. Také je nás v rodině víc, takže internetové připojení, soukromí naučení nebylo. Také to ovlivnilo vztahy s kamarády, nemůžu říct, že jsou horší, možná bych řekla, že jsou naopak lepší, ale ten osobní kontakt má něco do sebe. Rozhodně se zhoršilo moje vzdělávání, protože člověk si vybírá, co se mu líbí, co se mu nelíbí, na něco třeba kašle. To je hrozné slovo, ale na něco si najde víc času, na něco míň. V té škole to mělo ten řád, že se tam člověk musel soustředit a dělat to. Takže za mě určitě lépe bez koronaviru.

Já jsem sama sebe překvapila, protože jsem si myslela, že budu víc motivovaná a že mě to bude víc bavit. Předměty, které mě bavily prezenčně a jsou pro mě stěžejní, kterým bych se ráda do budoucna věnovala, tak mě najednou online nebaví. Konkrétně se chci zaměřit směrem chemie, fyzika a medicína. V té chemii sedíme v učebně, máme praktické laborky, praktické cvičení, ukázky, rozkreslování do organických vzorečků, nebo na tabuli je vynikající. Takhle když to vidím jenom online, tak mi to třeba moc nejde, nebo se to prvoplánově nenaučím. Musím si k tomu fakt sednout a naučit se to. S tím se pojí to, že nemám doma vytvořený svůj učící koutek. Já jsem na interu a tam jsem si vytvořila svoje místečko v rožku na posteli, nebo třeba v učebně jsem byla schopná se učit. Tam jsem si sedla a učila se, naučila jsem se to třeba za hodinu, za dvě a tady nic takového nemám, protože víkendy jsem trávila s rodinou, nebo u domácích povinností. Co se bylo třeba naučit, to jsem se naučila ve vlaku a teď nejezdím ani vlakem. Nejsem ani na intru, nemám svoje učící místečko. No ještě pořád po roce ho nemám, protože jsem první půlrok doufala, že se vrátíme do školy. Tak jsem si říkala, dobré, nějak to přežiju a teď přichází vlny motivace a demotivace. Takže už je to zase takové jiné.

Občas pociťuji osamělost kvůli situaci jako takové. Někdy je třeba té školy hodně a nemám komu napsat, nebo nechci, protože vím, že ostatní toho mají taky hodně. Tak je nechci přímo otravovat. Takže občas osamělost, není to úplně osamělost, já to mám hodně spojené se školou, kdy toho je hodně a mám pocit, že už nezvládám. Takové momenty občas jsou, ale na druhou stranu pak přijde nějaká online hodina, kde učitelé začnou vtipkovat a hned se to zase vyvažuje. 

Nevím, jakou máme nyní atmosféru ve třídě, řekla bych, že ne úplně špatnou. Spíš takovou stydlivější, ostýchavější, ale my spolu vyloženě nekomunikujeme ani v průběhu těch online hodin a ani mimo. Nebo teda já určitě ne. Jako jsou lidi, kteří si třeba volají, nebo se vídají. Já úplně ne. Takže nevím, jaké to bude, až se vrátíme do školy po nějakém čase. Ale když jsme se viděli před Vánoci na jeden týden, tak bych řekla, že jsme navázali tam, kde jsme skončili a ty vztahy se vyloženě nepropadly.