Antonín popisoval, že pokud po svěřencích se specificky vzdělávacími potřebami něco chtěl, musel to také sám udělat.
Textová verze
P: Základ úspěchu je, pokud já něco chci, tak to musím umět, pokud já po dítěti něco, tak to musím udělat. Potom já mám svatý právo trvat na tom, že to chci. Protože já jsem umyl podlahu, ty ji zameteš taky. Proč? Protože sem zametl podlahu. Ty nechceš? Mně se taky nechtělo zamíst podlahu.
T: Takže je to ta metoda vlastního příkladu?
P: Samozřejmě. A ta je efektivní. Nebudeš mluvit sprostě, protože já nemluvím sprostě. Nebudeš krást, protože já nekradu. Ne, dobrej příklad je jediná záležitost, jak to funguje. A tohle to funguje, protože ty nejseš schopnej z pozice: „Udělej to, protože“, toho člověka jakýmkoliv způsobem motivovat k čemukoli. Ty musíš vycházet z principu: „Hele, udělej to, protože to dělám já. Je to tak, protože to dělám já. Uč se proto, proto, protože.“ Ne uč se, páč sem to řekl. Jo, takže jo ono je to celkem jednoduchý.
Další zkušenosti:
Klára se snažila naučit studenty se specificky vzdělávacími potřebami najít podstatné a důležité informace.
Klára popisovala, že k ní mohl student chodit za odměnu na návštěvy.
Antonín popisoval, že pokud po svěřencích se specificky vzdělávacími potřebami něco chtěl, musel to také sám udělat.
Jitka B. se snažila se studenty společně přijít na to, co je zajímalo.
Studentovi Jarmily pomáhalo agresi zvládat počítání do 10.
Antonín ostatním pedagogům radil, aby nespojovali studenta s jeho projevy chování.
Marin se se svým svěřencem učil u vaření.
Tomášovi
ulehčovalo práci při tělocviku, když si vytvořil skupinky a určil vedoucího.
