Jakub se s klienty snažil vždy jednat narovinu a nic si nenalhávat. Hovořil o důležitosti dávat dětem a adolescentům jistotu, že vše je řešitelné.
Já jsem třeba byl ve výchovném ústavu, řešil jsem podmínečné propuštění holky, byla tam velká sorta lidí, byl tam psycholog z výchovného ústavu, a byli tam prostě pracovníci v sociálních službách, výchovní poradci a rodiče té holky, a nastavovali jsme ta pravidla, a měli jsme takový seznam, co prostě ona bude dělat a že bude propuštěná před létem a v září se vrátí do školy, v létě bude chodit na doučování. Byla to strašná průserářka, feťačka, ale dlouhodobě čistá. A teď tam byl ten psycholog a já sem říkal: „Hele, prostě jdeš domů na léto, je ti 16 let, nebudeme si tady něco nalhávat, když se prostě někde zleješ, tak hlavně neblbni, neutíkej.“ Ona měla strašné sklony k útěkářství. Vždycky, když se něco stalo, něco bylo špatně, tak ona odjela pryč, a vždycky spadla zpátky k drogám. A já sem říkal: „Hlavně neutíkej, nic se neděje, prostě zavolej, vyřešíme to, buď mně, nebo mámě, udělám ze sebe takovou záchrannou osobu, a ty prostě budeš volat v případě průseru, hlavně nikam nezdrhej, nic se neděje.“ A teď ten psycholog úplně zbrunátněl a říkal: „Ale jako pane kolego, tohle to nejde, jako když alkohol, tak to už je jenom krok od drog.“ Já říkám: „Ale pane kolego, té holce je 16 let, a je léto. Vy si opravdu myslíte, že jí pustíte po roce z pasťáku a ona si támhle někde u rybníka nedá pivo? To se přece může velmi snadno stát, a vy když jí takhle nastavíte tu přesně ohraničenou uličku, kde nemůže udělat krok ani doleva, ani doprava, tak ona prostě zase zběhne a zase to bude ten průser a budeme se točit v tom, v čem jsme byli. Vždyť ona přece musí vědět, že všechno je řešitelné, že nic není tak velká tragédie, aby se to nedalo nějakým způsobem řešit.“ A to si myslím, že zrovna u těch dětí s tou agresí je strašně důležité.
Pokud učiteli někdo nahlásí podezření na šikanu, je podle Marka důležité, aby si pedagog všechno podrobně zapsal.
Magda se při řešení situací, ve kterých hrála roli agrese, snažila nejdříve zjistit kontext celé situace.
Jakub se s klienty snažil vždy jednat narovinu a nic si nenalhávat. Hovořil o důležitosti dávat dětem a adolescentům jistotu, že vše je řešitelné.
Podle Marka se řešení závažné šikany neobejde bez práce se skupinou. Často se ale zapomíná na individuální práci s jednotlivými aktéry.