Klára popisovala, že k ní mohl student chodit za odměnu na návštěvy.
P: A vlastně třeba ten chlapec, který byl z pěstounské rodiny, si jako odměnu za vzorné chování vybral pobyt u nás. Takže jsme způsobem asi překročili, a nemyslím, že překročili, ale hódně tenká ta hranice profesní a soukromá. A vlastně dva roky, co sem u něho byla, tak za odměnu chodil k nám domů, znal se s mýma dětma a byl s námi v sobotu na výlet. Jako by to byla jeho motivace, to chtěl dělat, za pět razítek šel k nám domů. Takže jsem to brala naprosto: „Dobře, chceš to, tak proč ne, já nebudu složitě hledat tvou motivaci, a ty si o tohle opravdu hodně stál.“ Teď sem se rozhodla, že půjdu pryč, protože už ho dostane jenom do páté třídy a byl na mě fixován.