Michaela potřebovala od učitelky vysvětlení, proč jí nefunguje spolupráce s jejími dětmi.
Textová verze
P: Je to spíš o lidech. To je strašně těžko říct. Syn měl štěstí na obě dvě paní učitelky. Je to velká škola, svým způsobem nemají čas řešit prkotiny, je to prostě o tom: „Měl by se naučit todle. Nejde mu tohle, zkuste to s ním.“ Udělala jsem tabulku, paní učitelka si tu tabulku vzala a jela s ním také podle této tabulky, a tak nějak se doplňujem. To fungovalo i na praktické škole, kde choděj teda kluci, s tím, že chytli paní učitelku, se kterou si loni nesedli. Když jsem chtěla nějaký vysvětlení, tak jsem dostala zákaz komunikace s třídní učitelkou, jenom přes paní ředitelku a bylo to tehdy hodně vyhrocený.
Další zkušenosti:
Syn Kláry se na běžnou základní školu dostal díky inkluzi.
Julie popisuje neústupnost v rozhodnutí paní ředitelky, když dostal syn dvojku z chování
Robert ve škole mohl vysvětlit, jak syn věci prožívá a čím je důležité se u něj zabývat.
Klára s učitelkou syna komunikovala přes email a deníček.
Petra byla ráda v telefonickém kontaktu s třídní učitelkou i asistentkou svého syna.
Robert si přál, aby s ním učitelé komunikovali nejen na třídních schůzkách.
Pro Roberta bylo důležité, aby učitelé rozuměli projevům ADHD a jednali se synem individuálně.
Eva vnímala, že diagnózu ADHD někteří učitelé nepřijímali.
Michaela potřebovala od učitelky vysvětlení, proč jí nefunguje spolupráce s jejími dětmi.
