Arnošt nedoporučoval agresi mezi dětmi neřešit, na druhou stranu podle něj není dobré zastavovat rozumnou míru agresivity.
A ty ses ptal, čeho se ještě vyvarovat. Určitě nechat to běžet, to nejde. Počítat v terapeutické skupině s tím, že si to ty děti vyřeší, to je odvážný přístup. Něco jo, ale je potřeba hlídat tu míru, aby to nepřešlo do nějakého zraňování. Někdy jsme je třeba na skupině nechali se šťouchat. Oni se šťouchali, něco si ostře říkali, a oni si to vyšťouchali a najednou dobré. Ale jakmile by to už bylo takové, že to, co ten jeden říká, toho druhého zraňuje a hodně mu to ubližuje, anebo že už fyzicky ubližuje, tak to je potřeba zarazit včas. Zase bych ale nedoporučoval zastavit tu rozumnou míru agresivity, to je blbost. Takového toho vymezování se, ale tu ráznou zastavovat. Já pořád sklouzávám k tomu, co bych nedoporučoval. No, tohle bych nedoporučoval, nechávat to, krotit. Nedoporučoval bych to rozběhnout do obřích dimenzí, to rozhodně ne. A nedoporučoval bych agresivitu toho terapeuta, pedagoga, ta to jenom násobí, i když je to těžké, já to chápu. Nedoporučoval bych jim to samozřejmě schvalovat vůbec, kdy se otočíš a děláš, že to nevidíš. To vůbec nejde, je potřeba do té situace vkročit, když už se to děje. Nedoporučoval bych to neříkat rodičům, jakože se dělá, že se nic nestalo na terapii nebo tréninku. Ne. To je potřeba komunikovat.
Pokud učiteli někdo nahlásí podezření na šikanu, je podle Marka důležité, aby si pedagog všechno podrobně zapsal.
Magda se při řešení situací, ve kterých hrála roli agrese, snažila nejdříve zjistit kontext celé situace.
Jakub se s klienty snažil vždy jednat narovinu a nic si nenalhávat. Hovořil o důležitosti dávat dětem a adolescentům jistotu, že vše je řešitelné.
Podle Marka se řešení závažné šikany neobejde bez práce se skupinou. Často se ale zapomíná na individuální práci s jednotlivými aktéry.