Jakub mluvil v souvislosti se závažnými případy o riziku špatného hodnocení ze strany pracovníků orgánu sociálně právní ochrany dětí.

Jakub

• Zobrazit celý profil

Textová verze

Dítě je strašně křehká věc a jako pracovník OSPODu tam můžete strašně moc věcí pokazit, a tomu dítěti můžete strašně ublížit, protože pracovník OSPODu má víceméně velkou moc. Vy opravdu můžete změnit rodině život tím, že ji dáte do dohledu, nebo tím, že odeberete dítě, což je vlastně to nejhorší, co můžete udělat, nebo ten nejvyšší trest pro tu rodinu, kdy ta rodina opravdu nefunguje. Vy dítě odeberete, což tomu dítěti může způsobit šílené věci. Ono ho to samozřejmě může i zachránit, ale taky se můžete prostě mýlit. Nemusí to být oprávněné, nebo ta situace nemusí být vyhodnocená tak, jak by opravdu mohla. Ono opravdu připravit dítě o rodiče je něco tak strašně křehkého, je to strašně tenká hranice mezi problémem, nebo mezi zlem a dobrem. Vy jste člověk, který nějakým způsobem rozhoduje o tom, co je ještě dobře a co je špatně. Můžeme si říkat, že to dělá soud, ale z vlastní zkušenosti vím, že když sedíte u soudu a řešíte odebrání dítěte a umístění do dětského domova nebo do ústavu, nebo kamkoliv, nebo do pěstounské rodiny, tak ta soudkyně dá na ten váš jeden papír, protože vy jste ten, kdo pracuje s rodinou. Vy jste ten, kdo k té rodině půl roku dochází každý týden, řešíte situace, máte největší přehled. Ona má jenom ten spis, ona ty rodiče do toho soudu nikdy neviděla, a má tam prostě 200 papírů a ty jí říkají, že něco se děje, takže ona stejně dá na toho sociálního pracovníka, který ten návrh podal, protože on přece s tou rodinou pracuje a on by měl vědět, jestli jsou rodiče ještě dostačující, nebo nejsou. Stává se, že vám to třeba zamítne, že soudkyně nebo soudce neshledá důvody k odebrání dítěte, ale většinou, když už je ta rodina je opravdu v nějakém obrovském problému, kde je to dlouhodobé, tak vždycky se dává na toho sociálního pracovníka OSPODu.