Jakub se s klienty snažil vždy jednat narovinu a nic si nenalhávat. Hovořil o důležitosti dávat dětem a adolescentům jistotu, že vše je řešitelné.

Jakub

• Zobrazit celý profil

Textová verze

Já jsem třeba byl ve výchovném ústavu, řešil jsem podmínečné propuštění holky, byla tam velká sorta lidí, byl tam psycholog z výchovného ústavu, a byli tam prostě pracovníci v sociálních službách, výchovní poradci a rodiče té holky, a nastavovali jsme ta pravidla, a měli jsme takový seznam, co prostě ona bude dělat a že bude propuštěná před létem a v září se vrátí do školy, v létě bude chodit na doučování. Byla to strašná průserářka, feťačka, ale dlouhodobě čistá. A teď tam byl ten psycholog a já sem říkal: „Hele, prostě jdeš domů na léto, je ti 16 let, nebudeme si tady něco nalhávat, když se prostě někde zleješ, tak hlavně neblbni, neutíkej.“ Ona měla strašné sklony k útěkářství. Vždycky, když se něco stalo, něco bylo špatně, tak ona odjela pryč, a vždycky spadla zpátky k drogám. A já sem říkal: „Hlavně neutíkej, nic se neděje, prostě zavolej, vyřešíme to, buď mně, nebo mámě, udělám ze sebe takovou záchrannou osobu, a ty prostě budeš volat v případě průseru, hlavně nikam nezdrhej, nic se neděje.“ A teď ten psycholog úplně zbrunátněl a říkal: „Ale jako pane kolego, tohle to nejde, jako když alkohol, tak to už je jenom krok od drog.“ Já říkám: „Ale pane kolego, té holce je 16 let, a je léto. Vy si opravdu myslíte, že jí pustíte po roce z pasťáku a ona si támhle někde u rybníka nedá pivo? To se přece může velmi snadno stát, a vy když jí takhle nastavíte tu přesně ohraničenou uličku, kde nemůže udělat krok ani doleva, ani doprava, tak ona prostě zase zběhne a zase to bude ten průser a budeme se točit v tom, v čem jsme byli. Vždyť ona přece musí vědět, že všechno je řešitelné, že nic není tak velká tragédie, aby se to nedalo nějakým způsobem řešit.“ A to si myslím, že zrovna u těch dětí s tou agresí je strašně důležité.