Andrea si s psychiatrem jejího žáka vzájemně předávala zprávy o tom, jak fungovat ve škole.
Andrea
- Věk pedagoga v době rozhovoru: 47
- Zobrazit celý profil
Textová verze
T: Vy jste už mluvila o tom, že spolupracujete i s psychiatry, s psychology. Jaký s nimi máte zkušenosti?
P: Zatím dobré. Hlavně s některými psychiatry, tam byla velmi dobrá spolupráce. A probíhalo to tak, že když šlo dítě na vyšetření, nebo přešetření, tak chtěli po mně zprávu o tom, jak to ve škole probíhá, jak chování, tak prospěch. Co pro to děláme, abychom projevy umírnily a aby se, aby byl začleněný, aby opravdu pěkně pracoval. Takže já jsem vždycky napsala nějakou zprávu, tu si rodiče přečetl a předávali tomu psychiatrovi. Nebylo to tak, že by to bylo něco tajného, a on zase po nich mně poslal doporučení, co já s ním můžu ještě dělat. Jak si nastavit motivační systém. Ty deníčky se smajlíky a tak. Takže takto jsme si posílali různé zprávy. Maminka mně řekla, co pan psychiatr říkal, že jak by bylo dobré s ním pracovat a snažili jsme se takto spolu pracovat.
Další zkušenosti:
Robert vzpomínal na fungování školních psychologů v minulosti a dnes.
Jarmila pracovala se studenty již od prvních náznaků projevů diagnóz či jiných specifických vzdělávacích potřeb.
Andrea si s psychiatrem jejího žáka vzájemně předávala zprávy o tom, jak fungovat ve škole.
Jitka doporučovala motivovat studenta skrze spolupráci speciální pedagožky, učitelů a rodiny.
Podle Tomáše bylo obdržení diagnózy z pedagogických poraden dlouhý proces.
Jitka si zvala na pomoc se stmelováním kolektivu různé odborníky.
Podle Roberta by měl být školní psycholog obhájcem žáků a zároveň pro učitele a rodiče „zlým poldou“.
Andree a jejím kolegyním se nezdála rada od psychiatra jejich žáka.
Marinovi pomáhaly sepsané zkušenosti z praxe odborníků.
