Andree a jejím kolegyním se nezdála rada od psychiatra jejich žáka.
Andrea
- Věk pedagoga v době rozhovoru: 47
- Zobrazit celý profil
Textová verze
T: A s vyloženými záchvaty vzteku jste se u těch dětí ADHD setkala?
P: Ano, u jednoho chlapce. Tam teda to bývá tak, že on má občas agresivní záchvaty, že opravdu chytne třeba židli a chce ji hodit i po učitelce. Ale to zatím ještě pořád řešíme. No a nevíme, jestli si s tím radíme úplně dobře. Chlapec má asistenci na celý den i do družiny. A pan psychiatr poradil boxovací pytel, někam ho zavěsit. Když ten kluk bude mít záchvaty vzteku, tak vytáhnout ho a ať se jde vybít boxováním do pytle. Což nám učitelkám zrovna nelíbí, protože si říkáme, jak to bude řešit až nebude mít ten pytel boxovací. Jestli půjde a někoho zmlátí, vybije si tu agresi na spolužákovi, nebo na někom jiném. Tak my se snažíme spíš ho zklidnit. Jakkoliv ho zklidnit, ale prostě ne, aby šel a vybil si to na něčem, nebo na někom. To nám nepřipadne vhodné.
Další zkušenosti:
Robert vzpomínal na fungování školních psychologů v minulosti a dnes.
Jarmila pracovala se studenty již od prvních náznaků projevů diagnóz či jiných specifických vzdělávacích potřeb.
Andrea si s psychiatrem jejího žáka vzájemně předávala zprávy o tom, jak fungovat ve škole.
Jitka doporučovala motivovat studenta skrze spolupráci speciální pedagožky, učitelů a rodiny.
Podle Tomáše bylo obdržení diagnózy z pedagogických poraden dlouhý proces.
Jitka si zvala na pomoc se stmelováním kolektivu různé odborníky.
Podle Roberta by měl být školní psycholog obhájcem žáků a zároveň pro učitele a rodiče „zlým poldou“.
Andree a jejím kolegyním se nezdála rada od psychiatra jejich žáka.
Marinovi pomáhaly sepsané zkušenosti z praxe odborníků.
