Julie popisuje neústupnost v rozhodnutí paní ředitelky, když dostal syn dvojku z chování.
Textová verze
P: Tak ona si nechala vytáhnout ten spis, který si poslala na sociálku. Ještě řekla vtipnou větu, že přece by ho tam neposlala na ty policajty hnedka po tom prvním útoku, protože to by jednala protizákonně, protože to se musí až na opakovaný. Potom vytáhla tu složku, zjistila, že tam to teda není, že tam je opravdu jenom tady tenhle ten jeden, takže ona všechno, co řekla, tak já jsem dokázala obhájit. Ona přesto si stála na tom svým postoji, že ona už teďka nemůže uhnout, aby ostatní děti viděly, že syn se přece nechová standardně. Přece ostatní děti musí taky nemůžou přece mít jedničku všichni, když syn se přece chová úplně jako tohle.
Další zkušenosti:
Syn Kláry se na běžnou základní školu dostal díky inkluzi.
Julie popisuje neústupnost v rozhodnutí paní ředitelky, když dostal syn dvojku z chování
Robert ve škole mohl vysvětlit, jak syn věci prožívá a čím je důležité se u něj zabývat.
Klára s učitelkou syna komunikovala přes email a deníček.
Petra byla ráda v telefonickém kontaktu s třídní učitelkou i asistentkou svého syna.
Robert si přál, aby s ním učitelé komunikovali nejen na třídních schůzkách.
Pro Roberta bylo důležité, aby učitelé rozuměli projevům ADHD a jednali se synem individuálně.
Eva vnímala, že diagnózu ADHD někteří učitelé nepřijímali.
Michaela potřebovala od učitelky vysvětlení, proč jí nefunguje spolupráce s jejími dětmi.
