Zkušenosti s multidisciplinární spoluprací
Ptali jsme se rodičů i odborníků, jakou zkušenost mají s multidisciplinárním přístupem k péči o dítě s potížemi v oblasti duševního zdraví.
Zkušenosti rodičů
Rodiče, se kterými jsme hovořili, neměli většinou s multidisciplinárním přístupem žádné zkušenosti. Toto téma se ve jejich vyprávěních neobjevovalo a na přímou otázku často odpovídali, že o multidisciplinaritě nemají povědomí a odborníci pečující o jejich dítě mezi sebou obvykle nespolupracovali. To mohlo odrážet nedostatek informací a osvěty v této oblasti, jak pro rodiče, tak pro širokou veřejnost. Je možné, že multidisciplinární přístup zatím není dostatečně známý nebo dostupný pro rodiče, kteří by mohli mít prospěch z této formy podpory pro své děti.
Odborníci o multidisciplinaritě
Část odborníků měla s multidisciplinárním přístupem zkušenost. Spatřovali v ní mnohé výhody a některým připadala natolik přirozená, že si nedovedli představit, že by pracovali jinak.
Někteří odborníci hovořili o tom, že multidisciplinární přístup podle nich přispívá ke zlepšení kvality a odbornosti péče o klienty, pacienty nebo žáky s duševním onemocněním. Díky zapojení různých odborností byla dle jejich zkušenosti péče komplexnější, uplatňoval se celostní přístup. Tím se snižovalo riziko jednostranného pohledu a opomenutí důležitých aspektů problémů dítěte nebo rodiny. Různé odborné perspektivy přinesly nové a inovativní přístupy. Efektivita práce se zvýšila, protože se eliminovalo zdvojování aktivit a úkonů. Někteří odborníci tvrdili, že díky multidisciplinárnímu přístupu bylo možné problémy včas identifikovat a poskytnout rychlejší pomoc a podporu. Alena zmínila také to, že multidisciplinární přístup a zejména multidisciplinární týmy jsou částečným řešením nedostupnosti psychiatrické péče nebo konkrétních odborníků v péči o děti s potížemi v oblasti duševního zdraví.
Odborníci ale hovořili nejen o výhodách. Někteří zmínili to, že v rámci multidisciplinárního přístupu mohou vznikat problémy kvůli konkurenci mezi odbornostmi. To se stalo například na setkáních různých subjektů, kde nebylo jasné, kdo má udělat finální rozhodnutí. Odborníci vnímali, že jejich kolegové ze školství a zdravotnictví někdy přistupovali k dalším odbornostem, jako jsou sociální pracovníci, s nedůvěrou. Různorodost názorů a přístupů znamenala, že spolupráce vyžadovala více času, a ne vždy bylo možné dosáhnout shody. Někdy vedlo větší množství zapojených lidí až k chaotickým situacím.
