Zeptali jsme se odborníků na jejich profesní připravenost k práci s dětmi s duševním onemocněním. Někteří účastníci výzkumu vyjádřili pochybnosti ohledně dostatečnosti svého vysokoškolského vzdělání. Pociťovali nedostatek praktického významu svého studia v kontextu každodenní práce a měli dojem, že nabyté znalosti zahrnovaly mnoho zbytečných aspektů. Někteří z nich zdůraznili potřebu více praktických zkušeností, například většího množství interakcí a situací z reálného života během svého studia. V odpovědích na otázku, zabývající se profesní připraveností se objevilo několik témat, jako je potřeba praktických zkušenosti, supervize, multidisciplinárního přístupu a dalšího vzdělávání.
Někteří účastníci pracující jako psychologové či psychiatři, hovořili o tom, že samotné vysokoškolské vzdělání nestačilo na plnou přípravu, a že bylo důležité získat praktické zkušenosti a pořádně se seznámit s reálným světem práce. Podle nich je skutečná profesní připravenost výsledkem toho, co se člověk naučí a co zažije přímo v praxi. Marek zdůraznil naléhavost posílení vzdělávání v oblasti psychiatrie, duševního zdraví, psychologie a přidružených oborů, zejména v souvislosti s dětmi. Vyjádřil, že jeho univerzitní vzdělání ho nedostatečně připravilo na výzvy, se kterými se setkal ve své práci, a zdůraznil hodnotu získaných životních zkušeností při budování praktických dovedností a znalostí.
Účastníci sdíleli, že zlepšování svých odborných schopností a připravenosti bylo podporováno prostřednictvím komunikace a podpory od kolegů profesionálů. Formální nástroje, jako jsou supervize, metodologické konzultace a semináře na téma případových studií, vnímali jako velmi důležité. Tyto strukturované platformy poskytovaly příležitosti jednotlivcům hledat pomoc, sdílet poznatky a zkoumat složité situace.
Taktéž neformální možnosti konzultace, jako například s kolegy, sdílení znalostí a vrstevnická spolupráce, byly hodnoceny jako důležitý doplněk oficiálním cestám. Tyto neformální interakce vytvářely prostředí vzájemné podpory a zapojení. V situacích, kdy nastala nejistota nebo se setkali s obtížnými případy, profesionálové spojili své síly k poskytnutí pomoci a společně hledali řešení. Na pracovišti se rozvíjel pocit spolupráce díky společným setkáním, kde si profesionálové vyměňovali nápady a zkoumali různé přístupy.
Ti, kteří zažili spolupráci napříč obory hovořili o výhodách práce v multidisciplinárním týmu. Tato spolupráce poskytovala příležitost k tomu, aby různí odborníci sdíleli své znalosti a dovednosti. Když lidé z různých oborů řešili nová témata, ocenili jedinečné pohledy odborníků z jiných oblastí. Díky tomuto multidisciplinárnímu přístupu mohl tým získat komplexní pohled, získat rady a úspěšně řešit složité situace. Multidisciplinární spolupráci jsou věnovány stránky Zkušenosti s multidisciplinární spoluprací a Multidisciplinární týmy.