Ptali jsme se rodičů, co by rádi vzkázali pedagogům, lékařům a jiným odborníkům, ostatním rodičům i veřejnosti. Ve svých vzkazech hovořili o různých tématech, například o způsobu, jak přistupovat k dětem s potížemi v oblasti duševního zdraví, ať už dětem s ADHD, poruchami autistického spektra nebo jinými diagnózami. Dále popisovali, na co by podle nich měli odborníci i laická veřejnost brát zřetel.
Rodiče v rozhovorech vzkazovali učitelům, aby se v dané oblasti vzdělávali, aby dokázali jejich dětem lépe pomoci a porozumět. Někteří z nich žádali učitele, aby jimi nebyli odsuzováni, zvláště pokud učitelé nemají podobou zkušenost se svém osobním životě. Jiní rodiče chválili přístup ve speciálních školách oproti běžným. Jana vzkázala pedagogům, aby si zjistili, co která porucha obnáší a nikoho nesoudili.
U lékařů rodiče vyzdvihovali zejména otevřenou a citlivou komunikaci a ochotu dítěti pomoci. Někteří rodiče ve svých vzkazech zmiňovali neempatickou komunikaci lékařů, kteří nezohledňovali celou situaci, což pro ně bylo velmi zraňující. Někteří také komentovali, že ačkoliv navštívili odborníky, cítili se na celou situaci sami. Tom přál lékařům, aby chodili do práce s radostí, protože jejich práce má smysl. Jana děkovala odborníkům, kteří synovi pomohli, ale vzpomínala na to, jak pro ni bylo těžké, že ji lékaři obviňovali ze špatného stavu jejího syna.
Někteří rodiče vzkazovali ostatním, že je dobré pro dítě vyhledat odbornou pomoc a věnovat se mu s ohledem na jeho potřeby. Za důležitý považovali individuální přístup k dítěti. Renáta doporučovala zjišťovat si informace z různých zdrojů. Jiní doporučovali, aby rodiče své dítě neredukovali pouze na diagnózu, ale viděli ho jako celou bytost, se všemi radostmi. Zdenka radila zaměřit se na silné stránky dítěte a na to, co funguje.
Rodiče dále povzbuzovali ostatní rodiče, že život jde dál a může být stejně krásný a plnohodnotný. Jiní zdůrazňovali, že si rodiče rozhodně nemají vzniklou situaci dávat za vinu. Jana a Martina shodně zmiňovaly, že je důležité naučit se pracovat se strachem, jak svého dítěte, tak svým. Vzkaz Renáty směřoval k tomu, aby rodiče své děti podporovali. Každé z nich má podle ní dispozici, která se může rozvíjet. Doporučovala, aby rodiče brali své dítě takové, jaké je a respektovali jej.
Další vzkazy se týkaly toho, že je důležité si uvědomit, že děti se nechovají specificky proto, aby své okolí naštvali, ale že je to jejich způsob vidění světa. Někteří rodiče vysvětlovali, že museli přizpůsobit komunikační styl svému dítěti, což se ukázalo jako velmi efektivní.
Většina rodičů, se kterými jsme hovořili, se shodovala na tom, že by ocenila od okolí a veřejnosti empatický přístup. Ocenili by, kdyby je veřejnost nesoudila a nedávala nevyžádané rady. Někteří z nich by také byli rádi za nabídku pomoci. Jana prosila ty, kteří mají v okolí rodinu s dítětem s potížemi v oblasti duševního zdraví, aby byli empatičtí a neodsuzující. Vzkázala jim, aby citlivě nabídli svou pomoc, i když malou, protože ona sama zažila, že dostala několik dobrých doporučení, které jí v péči pomohli. Mnozí rodiče by si přáli, aby jejich děti byly přijímány takové, jaké jsou.