Zvládání rodičovství

Ptali jsme se rodičů, jak zvládají svou rodičovskou roli, když mají v rodině dítě, které má obtíže v oblasti duševního zdraví. Dotazovali jsme se, jaké to je, být rodičem, jak vnímají speciální potřeby svých dětí, jak se ve své roli rodiče cítí, či jak se proměnily jejich životních hodnoty.

Zakoušení pocitu bezmoci a selhání
Výzva se se situací vyrovnat
Najít si čas sám pro sebe
Změna životních hodnot
Hledání vlastního rodičovského stylu

Zakoušení pocitu bezmoci a selhání

Rodiče popisovali, že v rámci své role rodiče vůči svému dítěti (které mělo obtíže v oblasti duševního zdraví) zažívali pocity bezmoci a selhání. Tyto pocity byly často spojeny s tím, že by svému dítěti chtěli pomoci, ale nevěděli jak. Podobně se cítila i Martina. Hovořila o tom, že ji celá situace velmi zasáhla emočně. Obzvlášť když musela přihlížet tomu, že si její syn ubližoval. Obdobně se vyjadřovala i Renáta, která popisoval svou zkušenost, kdy se cítila na dně, protože absolutně nevěděla, co v dané situaci dělat, aby to pomohlo.

**Anna** měla pocit selhání, že je špatný rodič, když nezvládala chování svého dítěte.

Výzva se se situací vyrovnat

Někteří rodiče uváděli, jak se s informací, že jejich dítě má obtíže v oblasti duševního zdraví, vyrovnávali. Například Kamila uvedla, že to brala jako fakt, že jeho dítě je odlišné a nikdy nad tím moc nepřemýšlela. Podobný přístup sdílel i Tom, který popsal, že se situaci snažil prožívat s klidem. Snažil se spíš s danou situací pracovat a umět s ní zacházet, než aby jí vnímal jako problém. O vyrovnání také hovořila Zdenka, když zažívala spoustu momentů, kdy bylo těžké rodičovskou roli ustát a reagovat adekvátně.

**Pavlovi** určení diagnózy dodalo jistotu a určitý směr v rodičovství.

**Kiki** pomohlo, že už měla zkušenost s jiným duševním onemocněním z rodiny.

Najít si čas sám pro sebe

Mezi dotazovanými rodiči se také objevilo téma umět si najít čas pro sebe, protože péče o dítě, které má obtíže v oblasti duševního zdraví, bývá náročná. Čas pro sebe si hledala například Kristýna. Když neměla děti u sebe, snažila se věnovat získaný čas sobě a zažít hezké zážitky, aby získala opět energií. Pavel hovořil o tom, že si někdy potřeboval vzít chvilku odstup, aby se sebral a šel dál. Naopak Kamila se svěřila, že tento čas pro sebe neměla a vedlo k jejímu psychickému zhroucení.

**Martina** vyprávěla, co jí pomáhalo, aby byla v psychické pohodě.

Změna životních hodnot

V rámci rozhovorů se také objevilo téma hodnot. Rodiče uváděli, jak jim role rodiče dítěte, které má obtíže v oblasti duševního zdraví, proměnilo životní hodnoty. Zmiňovali, že vlivem vzniklé situace vnímali priority zcela jinak. Pavla okolnosti donutily zastavit se a zpomalit, třídit okolní dění a zabývat se jen tím, co je pro něj důležité. Podobný pocit zažíval také Jana. Někdy vnímala problémy ostatních jako malicherné. Měla pocit, že nemají představu o opravdově těžkých situacích, které život může přinést.

**Renátě** role rodiče dítěte s ADHD proměnila životní hodnoty.

Hledání vlastního rodičovského stylu

Rodiče se také potýkali s otázkou, jak se svým dítětem komunikovat, jak se postavit k vlastní roli rodičovství, když má jejich dítě určitá specifika. Toto hledání se zdá jako dlouhodobá výzva. Pro Kristýnu bylo naučit se se svým synem pracovat a komunikovat během na dlouhou trať. Bylo to hledání cesty, aby byl její syn v rámci života spokojený a v pohodě. Tom pracoval na tom, že musí sebe udržet, aby nebyl tolik horlivý a dal svému dítěti více prostoru. Cestu ke svému dítěti hledala i Kiki. Stále v sobě hledá trpělivost, jak se synem nejlépe komunikovat, aby poté neměla výčitky, že se ke svému synovi chovala neadekvátně.