Pokud učiteli někdo nahlásí podezření na šikanu, je podle Marka důležité, aby si pedagog všechno podrobně zapsal.

Marek

• Zobrazit celý profil

Textová verze

Půjdu velmi fakticky, rozhodně si to zapsat, to je úplně jako úkol číslo 1, kde se dělá paradoxně největší chyba. To není vlastně o žádných jako specializovaných psychoterapeutických technikách, to jsou prostě úplně banální jako věci, ale v momentě, kdy si to hned zapíšu a zapíšu to co nejkonkrétněji, to znamená ne, že přišel žák 7. třídy a oznámil šikanu, ale přišelTonda a řekl, že Richard, Karel a Bedřích mu podkopávají nohu pravidelně každou přestávku a nejčastěji v tělocviku, a takhle prostě to rozepsat do konkrétna a zapsat to. Tak toto když se stane, tak je obrovská pravděpodobnost, že se to zvládne vyřešit, protože když se to nezapíše a nepůjde se tady do toho konkrétna, tak já jako učitel zpravidla jdu za další 3 minuty učit a řeknu si: „zapíšu si to potom“. Teď jdu učit matiku a jedu prostě hodinu zase něco úplně na jiné téma a řeknu si, „zapíšu si to o přestávce“. Ale o přestávce mě odchytnou další 3 děcka, které se mnou řeší školní ples a já řeším školní ples, zazvoní a jdu učit a ta informace úplně zmizí, úplně se jako rozpadne a já nemám šanci vlastně s tím cokoliv dělat, protože tu informaci jsem ztratil, a to je obrovská chyba. A druhá věc na to navazující je nezůstat na to nikdy sám, to znamená vzít ten papír, kde to mám zapsané a jít za pověřeným člověkem v té škole, dost často školní metodik prevence nebo školní psycholog, nebo speciální pedagog, nebo výchovný poradce, to už záleží na specificích té samotné školy, a jít za ním a domluvit se na dalším postupu. A toto v podstatě v momentě, kdy by tohle si zapamatovali učitelé, tak si myslím, že máme jako hodně vyhráno, co se týče jako šikany. Už tohle je totiž obrovsky významné, jelikož v momentě, kdy se tohle podaří a mám to nějak před sebou na papíře, tak v ten moment já mám nějaký čas na to se podívat do metodiky, podívat se do krizových scénářů, podívat se prostě do toho, co je někde napsané, zavolat někomu a ověřit si, co mám dělat dál, ale musím mít ten podklad, pokud ten podklad nezvládnu, tak vlastně nemám, jak správně udělat ty další kroky, protože prostě nemám na základě čeho. No, a pak už bych šel normálně podle metodického pokynu daného z ministerstva, který je obecně známý, dle Koláře prostě 9ti krokový postup formou rozhovorů, to už je, si myslím, zřejmé, jasné. Ale kde podle mě stojí a padá ta úspěšnost, je tady ten první krok, který umí strašně málo lidí, zapsat do konkrétna a nezůstat na to sám.