Zdeněk při řešení šikany pracuje se všemi zúčastněnými osobami.
Zdeněk
Textová verze
Pokud je to agresor, tak nejdříve nastává úvodní rozhovor, a to nejenom rozhovor s tím dítětem, ale velice podrobný rozhovor s rodičem. Někdy ten rozhovor s rodičem trvá hodinu a půl či dvě, a já tam jdu úplně po všech takových těch strukturách té rodiny. Samozřejmě první uděláme osobní anamnézu, rodinnou anamnézu, bavíme se o tom, jak na to dítě působí táta, jak na to dítě působí máma, jestli jsou třeba rodiče v souhlasné výchově. Bavíme se o tom, jestli tam došlo třeba k rozvodu, jestli tam funguje třeba střídavá péče. Pak dochází k samotnému vyšetření toho dítěte. Tam se používá spousta technik, ať už je to sémantický výběr, ať už je to HSPQ, měření intelektu a podobně. To vyšetření samozřejmě trvá poměrně dlouho. Pak se domlouváme na strategii řešení. To znamená, že to dítě, ten agresor ke mně může chodit na terapeutické vedení a my se snažíme v podstatě mu překódovat způsob jeho chování do něčeho jiného. To znamená, jestliže třeba spouštěčem té šikany je to, že já na té oběti trestám to, co je mně nepříjemné, tak já se snažím tomu dítěti překódovat, jak to dělat jinak. A nemůžeme zapomínat ani na to, že tam musí nastat práce se třídou. Jestliže v té třídě proběhla ta šikana a bylo to nějaké vyšší stádium, tak i ten kolektiv je nemocný, a tam je potřeba udělat velice podrobně sociometrické šetření. My máme spoustu sociometrických dotazníků, kterými se dá klima změřit, a pak se pracuje s tím kolektivem. Kolegové to asi dělají stejně, ale já dělám takové pěti blokové programy, má to 5 bloků, a vždycky každému tomu bloku je přítomen třídní učitel, který potom ve třídě působí ještě dál. A ještě jednu věc k tomu řeknu, když už jsem se takhle rozjel, dokonce ale musím říct, že možná víc pracuji s těmi oběťmi, než s těmi agresory, protože ty oběti mají na té duši daleko větší šrám než ten agresor. A já se snažím u té oběti, aby se zaprvé vyrovnala s tím traumatem, protože každá ta oběť si to v sobě nese, a zadruhé se snažím té oběti ukázat nějaké obranné mechanismy, kterými se může té šikaně, která by mohla znova nastat, bránit.
Další zkušenosti:
Arnošt popisoval, jak je potřeba reagovat bezprostředně na agresivní chování dětí.
Pokud učiteli někdo nahlásí podezření na šikanu, je podle Marka důležité, aby si pedagog všechno podrobně zapsal.
Pro řešení agrese u žáků byla podle Martiny přínosná setkání s rodiči nebo výchovná komise.
Dlouhodobou šikanu ve školeJirky pomáhala řešit oblastní metodička prevence.
Zdeněk při řešení šikany pracuje se všemi zúčastněnými osobami.
Podle Jardy je u školní šikany velmi důležité to, jak se k agresi postaví zbytek třídy.
Pro úspěšné řešení agrese je podle Adama důležitá práce s rodinou a také sebereflexe agresora.
Magda se při řešení situací, ve kterých hrála roli agrese, snažila nejdříve zjistit kontext celé situace.
Podle Zdeňka není nic horšího než neřešený problém.
Jakub se s klienty snažil vždy jednat narovinu a nic si nenalhávat. Hovořil o důležitosti dávat dětem a adolescentům jistotu, že vše je řešitelné.
Podle Marka se řešení závažné šikany neobejde bez práce se skupinou. Často se ale zapomíná na individuální práci s jednotlivými aktéry.
Jakub mluvil v souvislosti se závažnými případy o riziku špatného hodnocení ze strany pracovníků orgánu sociálně právní ochrany dětí.
Arnošt nedoporučoval agresi mezi dětmi neřešit, na druhou stranu podle něj není dobré zastavovat rozumnou míru agresivity.
