Katka zmiňovala možné způsoby ventilace a projevy zdravé agresivity

Katka

• Zobrazit celý profil

Textová verze

Když to řeknu obecně, tak já, když jsem nastoupila na školu, tak tady je velice vstřícná paní ředitelka, takže ona na tyhle věci slyšela. Opravdu zavedla, aby děcka o velkých přestávkách, které máme půl hodinu, chodily ven, aby kluci dostali balon. A do dneška to tak je, že ti osmáci, deváťáci prostě vyběhnou s tím balonem a přes tu nohu tu agresi prostě tím kopáním, ta agrese se vybíjí přes ruce a přes nohy. Takže pinec hrajou, kopou do balonu. Jedna paní učitelka dokonce, když jsme dělali jeden program , tak jsme potáhli stoly obyčejným papírem, protože i přes tu ruku to dítě, jak čmrká, tak tu nervozitu, to vnitřní napětí vybíjí. A todle, když se těm dětem umožní, tak já myslím, že mi ta škola jako – nechci to teď zobecňovat, ano, máme děti, které jsou zlostné, já to tak řeknu – ale myslím si, že se to daří, že to nejde do žádných extrémů. Pokud dětem dáte prostor, aby mohly vybít tu energii, tu frustraci nebo s čím přijdou, když jsou do školy ráno, ti rodiče už je tam na první dobrou nějak vtlačí, nebo časový stres, to všechno v těch dětech vyvolává to vnitřní napětí. A potom přijde ten učitel, něco řekne, a to děcko vybuchne, takže pokud on má možnost tu zlost vybít jinak, tak se to daří. Tak se to daří. A hlavně u těch malých dětí. My máme vztekací koutky ve třídě, kde mají polštářky, můžou se vybít polštářkama, jako já jsem viděla na jedné škole, že mají dokonce boxovací pytel na každé chodbě, že ti kluci jdou a o té přestávce se tam vybijou. Oni to potřebují, to není o tom, že je budeme nutit sedět slušně celý den ve škole. To je podle mě proti přirozenosti, takže přirozenější je těm dětem umožnit i v tom školním prostředí nějak tu energii, tu agresi vybít, pak se nemusíme setkávat s tím, že tam na učitele budou pokřikovat, nebo mlátit do spolužáků.