Marek vyzdvihoval sebezkušenostní výcvik a pestré praxe, které absolvoval.

Marek

• Zobrazit celý profil

Textová verze

Pro mě byl rozhodně naprosto klíčový sebezkušenostní výcvik, který jsme měli jako součástí studia na speciální pedagogice, což vnímám jako brutální benefit, že já jsem jako dostudoval magistra a měl jsem za sebou 410 hodin sebezkušenosti, tak to byl jako vklad, který prostě, pořád si čím dál tím víc uvědomuju, jak jako neuvěřitelný dárek jsem jako dostal, i přesto, že jsem byl ještě jako tele a nějak jsem se vyvíjel a bylo to jako třeskuté, tak to byl obrovský vklad, protože mnohem více jsem chápal emoce, mnohem víc jsem chápal sám sebe, mnohem víc jsem byl schopný se postavit na jednu či na druhou stranu, takže to je jedna věc. A potom praxe, potom jednoznačně prostě praxe. To, co mně přijde smutné, je to, že i teď, když jsem vlastně ve své ředitelské pozici, tak mi prostě chodí žádosti o praxe a ve stylu: „Omlouvám se, ale nejsem schopna odchodit celých 80 hodin a bylo by možné se s váma domluvit jenom, že bych jako na víkend přišla?“ Ne, není to možné se takhle domluvit, jo, že opravdu se nevyužívá ten potenciál a já jsem si strašně užil praxe v tom smyslu, že jsem byl v azylovém domě pro osoby bez přístřeší, v kontaktním centru pro osoby s psychiatrickou diagnózou, v dětském domově, v domově pro seniory, ve škole, s lidmi s mentálním postižením, jo, že jsem si opravdu prostě zkusil sáhnout na co nejpestřejší paletu těch lidí a tím pádem jsem se vlastně víc v něčem jako našel, a když jsem teda už jako šel do práce, tak jsem vlastně věděl jo, “tohle mě baví” a nebyl to prostě pokus. Protože v momentě, kdy ten člověk jako si takhle nezkusí ty věci, tak je v přímé práci, a vlastně neví, že by mu někde bylo líp.