Projevy šikany zažila Radana už u prvňáků.

Radana

• Zobrazit celý profil

Textová verze

Teď mám v hlavě jednoho žáka, kterého jsem měla teď častěji. Je to klučina, který byl neustále takovým typem na šikanu a už nám to říkali ve školce, protože my tu máme školku vedle školy a už říkali, že tady si dejte pozor, tady jako nebývají jednoduché vztahy. A opravdu se nám to potvrdilo už v první třídě. Protože ty děti na něho reagovaly všichni tak nepříjemně, nebyl jim sympatický, takže jsme se snažili to nějakým způsobem opečovávat, na druhou stranu jsme viděli, že ten žák, který byl trošku takový ten typ na tu šikanu, tak on opravdu působil asociálně trošku, a i kolikrát jsme si uvědomili, že se těm dětem vůbec nedivíme, že takhle reagují, že oni v tom věku první třídy nemají ještě schopnost toho nadhledu, že si řeknou: „Jo, tak prostě nemá to třeba doma jednoduchý“ Ty děti takhle nereagují a reagují živelně na to, co se děje momentálně. A právě pak jsme šli do té rodiny a vlastně jsme si uvědomili, že to je jedináček a že ta rodina je víc uzavřená, že nepouští moc kamarády k sobě. Takže ten chlapeček neměl možnost se socializovat s těmi dětmi a neví, jak vlastně s těmi dětmi vycházet, takže už v tom období předškolním neměl možnost se to moc naučit. A tím pádem, jak neměl ty sociální schopnosti, tak neuměl s těmi dětmi vycházet, a přitom by velmi chtěl. A jak velmi chtěl, tak to bylo takové nepřirozené a ty děti to vycítily, že se furt o něco snaží a vtírá se, a jak to bylo nepřirozené, tak těm dětem to vadilo a vlastně zpětně na něho reagovali a začli dělat nějaké nadávky, nějaká slova nepříjemná a kolikrát docházelo k nějakým i fyzickým půtkám a vlastně se to táhne v současné době, v době, kdy půjdou do šesté třídy.