Zdeněk rozlišoval tři typy učitelů podle toho, jak rizikové chování zvládají.

Zdeněk

• Zobrazit celý profil

Textová verze

Jsou takové tři základní typy učitelů. Jsou učitelé a mnohdy i ředitelé, kteří vůbec nepřipustí, že by se u nich vůbec mohlo něco dít. Oni to totálně odmítnou, zamítnou, oni vlastně použijí v tomto okamžiku takový obranný mechanismus jakoby popření. Uvědomme si, že psychologie popisuje zhruba pětadvacet obranných mechanismů člověka. A jedním z těch obranných mechanismů je popření. To znamená: neexistuje to. A s těmito lidmi, ať už jsou to učitelé nebo ředitelé, já vím, že bude buďto svízelná práce nebo nemožná práce. Častěji bývá nemožná. Oni nepřipustí, že by něco takovýho mohlo bejt a v tom ideálním případě se stane to: „No, tak si s nima jděte něco dělat, ale stejně je to k ničemu.“ Musím říct, že téhle kategorie ubývá. fakt jich ubývá. Pak je druhá skupina učitelů, kteří jsou, já jim říkám racionální, to znamená, že oni si přiznají, že ten problém je a naprosto racionálně ho s váma chtějí řešit. To znamená, že oni udělají to, na čem se dohodneme, oni dokážou tu třídu pohlídat, oni dokážou tu třídu sledovat, ale dokážou si rovněž držet určitý odstup. Těm já říkám racionalisté. No a těch je tak třetina. No a bohužel pak je třetí skupina, kterou já mám strašně rád, ale je mi jich strašně líto, a to jsou záchranáři. To jsou učitelé, kteří mají pocit, že to musí vyřešit úplně perfektně a musí to být úplně dokonalý a oni mi večír volají, jak to ještě udělat a oni se tím trápí. A to jsou učitelé, kterým já říkám, že páchají dobro. Oni se to snaží strašně vyřešit, strašně to udělat dobře a pak se tím trápěj, ale voni vlastně tím pácháním dobra nadělají víc škody než užitku. Ale já je mám strašně rád, protože tam vidíte ten strašnej zápal pro to pomáhání. A tady já si je beru někdy jako úplně zvlášť a říkám jim: „Ale prosím vás, to vaše záchranářství musí mít svoje mantinely.“ A jsou třeba paní učitelky na prvních stupních, kde se třeba provalí to ubližování nebo já tu šikanu nemám moc rád to slovo, ale to ubližování. A vony říkají: „Ale to není možný, že voni by to dělali, já tomu vůbec nechci věřit.“ A trápějí se s tím možná víc než ti rodiče těch agresorů.