Klára dlouhodobě pracuje s dětmi s ADHD jako asistentka pedagoga a sama má doma dítě s touto diagnózou. Podle Kláry je nejdůležitější mluvit o ADHD otevřeně nejen s žákem a jeho rodiči, ale také s ostatními dětmi ve třídě. Snaží se také zapojit třídní kolektiv ve prospěch dětí s ADHD. Základní podmínkou je naučit děti vzájemnému porozumění a empatii.
Klára při své práci asistentky pedagoga pracovala již s třemi dětmi s ADHD. Za nejdůležitější při této práci považuje podporovat u žáků motivaci ke studiu a přijatelné chování v rámci třídy. To především znamená eliminovat chování, kterým ohrožují sebe, druhé, popřípadě školní majetek.
Za nejobtížnější momenty považuje začátky spolupráce. Vnímá, že není snadné nastavit u dětí s ADHD pravidla a přimět je k důslednému plnění školních povinností, zvláště pokud měly dříve četné úlevy a nemusely dotahovat svou práci do konce.
Dále Klára hovořila o tom, že se u dětí s ADHD nezaměřuje pouze na uspokojivé školní výsledky. Snaží se podporovat jejich kamarádské vztahy, schopnost zvládat symptomy ADHD a krizové situace. Za esenci školního úspěchu u dětí s ADHD považuje kultivaci těchto jejich schopností: schopnost vybrat podstatné informace, schopnost dlouhodobějšího soustředění a práce na sobě. Klára se snaží ve prospěch dětí s ADHD zapojit celý třídní kolektiv, je otevřená a jedná s dětmi na rovinu. Vysvětluje například třídnímu kolektivu, jak u dětí ADHD vzniká problémové chování. Snaží se, aby děti rozvíjely vzájemné porozumění a empatii.
Při své práci Klára využívá různé techniky vhodné pro děti s ADHD, například semafory, smajlíky nebo diagramy pocitů. S rodiči má zavedený deníček, ve kterém si navzájem sdělují důležité informace o pokrocích i potížích dítěte. Rodičům je ochotná vyjít vstříc i ve svém volném čase.
Klára přiznává, že se svými dětskými klienty má hranice nastavené volněji. Má je ráda a dává jim to najevo. Jak sama říká, někdy je pro ně spíše „ráznou tetkou“.