Jirka by si přál, aby trenérské kurzy obsahovaly více praxe se svěřenci s ADHD a jinými specifickými potřebami.
Textová verze
P: Ne, neučí, o tom vám vlastně nikdo nic neřekne. Na trenérském kurzu se řeší jiné věci. Co se týče pedagogických, tak si myslím, že tam toho je málo. Když už, tak obecně, hodně obecně. Asi tak, to je všechno.
T: Takže doporučení, kdybys mohl udělat nějaký doporučení pro ty trenérské školy?
P: Víc praxe určitě. Zaprvé trenérský školy se hrozně zaměřují jenom na to, že máme všichni profesionální hráče, což je škoda. Málokdo si připouští, že spousta trenérů nemá závodní hráče, anebo je má půl napůl s rekreanty nebo s dětmi s ADHD. Každý z nás se může setkat s dítětem s ADHD. Myslím si, že většina trenérů se s ním setkala a je to pak na každým. Máme naštěstí od pedagogů ve škole větší volnost. Nemusíme tam to dítě za každou cenu trpět, ale jinak se s tím musíme vypořádat úplně sami. Můžeme se k tomu postavit různě. Můžeme se k tomu postavit aktivně nebo pasivně. Že se s nimi snažit nebudeme a nějak to tam přežijeme. Je to na každým.
Další zkušenosti:
Když se Jitka B. cítila bezmocná, pomáhalo jí vést vnitřní dialogy.
Tomáš se snažil předcházet problémům tím, že se zaměřil na studenty se specifickými vzdělávacími potřebami od začátku výuky.
Marinovi dělal v práci radost každý malý krůček.
Kláře by se líbila kombinace slovního a klasického hodnocení.
Jitka doporučovala zavést systém, kdy mají učitelé prostor pro relaxaci.
Pro Tomáše by byl ideální počet ve třídě 20 studentů.
Podle Jitky by si měli lidé práci učitelů více vážit.
Jirka by si přál, aby trenérské kurzy obsahovaly více praxe se svěřenci s ADHD a jinými specifickými potřebami.
Jirka měl v práci zkušené kolegy, se kterými se mohl poradit.
Jitka B. si přála více teambuildingových aktivit a více komunikovat s kolegy.
