Adam vysvětloval, že experimentování s agresí je přirozené, obzvláště v pubertě
Když si to představíte jako dlouhou přímku, tak na jedné straně máte tendenci k agresi až, až v patologické míře a na opačným pólu zas v podstatě vůbec neschopnost sáhnout k takové výbavě a zkontaktovat se vůbec s nějakou agresi vlastní. Takže myslím si, že to určitě platí i u dětí. Tam je to samozřejmě ještě odlišeno tím, že oni nějakým způsobem se snaží si ten svět osahat vnější a nějak, nějak v něm fungovat, takže experimentují, jo, někdy, někdy experimentují s agresí, s různýma dalšíma věcma, ale už i tam se dá samozřejmě setkat s tím, že u někoho je to z rodiny natolik zastavováno, že v podstatě ani neproběhne takovej ten přirozenej vzdor pubertální, kdy ty děti mají vlastně nárok na to, jako v podstatě svým způsobem destruovat ten vnější svět kolem sebe, separovat se, aby se pak mohli nějakým způsobem vylíhnout jako v dospělou bytost fungující.