To, že se nesetkali s kyberšikanou, přičítala Eva zákazu telefonů a preventivním programům.
No, zatím nemáme kyberšikanu, protože máme striktně zakázané telefony a opravdu já po tom taky jdu jako ohař, takže to určitě ne. To si myslím, že by nám taky vykvetlo. To je velice jednoduché. To je asi to nejjednodušší. No a potom zase, pokud se to bude dít ve škole, tak pochopitelně rodiče budou chtít, abychom to řešili my a: „Jakto, že jste to a to dopustili“ Takže máme zakázané telefony. Kyberšikanu já jsem ve třídě neměla, ale byla jsem samozřejmě v rámci výchovné komise svědkem lecčeho, většinou je to takové to, že se děti někde natočí, třeba se svolením toho druhého, a potom se holky pohádají a ta druhá se té první pomstí tím, že to vyvěsí na nějakou sociální síť a k tomu dá nějaký komentář, ještě tam něco ošklivého napíše a teď si to teda přečte dalších 150 lidí, kteří tu holku znají a už je zle. Ona to třeba potom sundá z té sociální sítě, ona to třeba dá pryč, ale už to tam jednou bylo, zase už si to někdo mohl k sobě stáhnout, už se to šíří šílenou rychlostí. Ale zase ty děcka jsou celkem poučený, co mají dělat, co nemají dělat, co můžou dělat, jaké to může mít důsledky, to si myslím, že třeba ty preventivní programy, které existují, že jsou velice kvalitní.