Klára vnímala, že je náročné sladit nároky a potřeby všech dětí ve třídě.

Klára

• Věk pedagoga v době rozhovoru: 45 let

• Zobrazit celý profil

Textová verze

P: Důsledný. Přesně stanovit, co po něm budu chtít. Aby věděl, že: „Máš šanci třikrát týdně zvednout ruku a říct, že uděláš jenom půlku práce. Takže si to šetři. Protože když to využiješ hned v pondělí, úterý, středa. Čtvrtek, pátek pojedeš naplno.“. Aby věděl, že může mít nějaké úlevy, ale ne zas jako moc. Aby se nemohl vymlouvat na to, že má ADHD. A přitom se naučil pracovat. Zároveň ale, ono je to těžké, za chvíli přijde do školy rodič a řekne: „Já mám ale nárok na to, aby se moje dcera vzdělávala v klidné, normální třídě.“ (smích). „A tak jako ona má tolerovat všechny ty výjimky, tak vy tolerujte to, že ona potřebuje ticho pro práci a klid.“. Je to velice těžké. Nejlepší by bylo, kdyby, když už tam ten asistent toho pedagoga je, aby to dítě mělo možnost třeba odejít a vzdělávat se někde jinde, chvilku. Protože ku podivu oni sami jsou velice hluční a je jich všude plno, ale sami to nesnáší. Ten hluk, rachot, změna, stěhování do učeben, to všechno je pro ně, to je dráždí, takže, kdyby byla ta možnost, než aby tam seděl a řval a provokoval a rušil tím celou třídu, tak radši mu razantně říct: „Tak to teda ne. Jdeme vedle hošánku a uděláš dvakrát tolik práce, co oni.“ (smích).