Zpět na Kolektiv a vztahy s vrstevníky dětí s ADHD

Syn Petry si získal spolužáky úspěchy ve škole.

Petra

  • Věk rodiče v době rozhovoru: 45 let

Textová verze


P: Bylo mu vzato ze všech stran. On sice v tom kolektivu byl na okraji a třeba sám řekne, že je outsider, ale ty děcka, bych řekla, že ho tak úplně nevnímají. To je můj názor. On si dokázal s dopomocí té naší maminky, nebo my jí říkáme babika, tak s babikou se dokázal ty věci naučit tak, že byl první ve třídě. Viz třeba vyjmenovaná slova a opravdu je uměl nejlíp, i když třeba v tom písemným projevu by to zmastil. Protože jak je zase dysák (disgrafik). Tak když se to prezentovalo, to mi říkala i paní učitelka, že byl opravdu nejlepší. A tímhle tím on si zase tu třídu získával na svou stranu. Byly to dvě polarity, ale nicméně on jako sociálně s nimi moc není, v tý době neuměl moc komunikovat. Chtěl, aby ty děcka to dělaly podle něho, což nejde. Těch kamarádů nikdy moc neměl.


Další zkušenosti:

Julie nemohla najít důvod proč syn reagoval agresivně na ostatní děti.

Syn Petry si získal spolužáky úspěchy ve škole.

Hanka vnímala, že si syn odmítnutí kamarády kompenzoval četbou a poslechem hudby.

Pavla si přála vybrat základní školu tak, aby se syn mohl po vyučování setkávat s kamarády.

Klára pořádala pro syna a další děti vlastní tábor.

Syn Hanky B. se rád kamarádil s chlapcem, který měl také ADHD

Ivana byla pyšná, že syn vydržel s třídním kolektivem až do sedmé třídy i přes specifický způsob komunikace.

Syn Michaela se snažila vysvětlit kamarádům syna, že nerozumí ironii.

Podle Hanky B. si syn neuvědomoval, co vyvolával v ostatních dětech.

Robert si přál, aby pedagog neřešil problémy s jeho synem před kolektivem.