Klára pořádala pro syna a další děti vlastní tábor.
Textová verze
P: Dát ho někam na tábor byl problém, že nechtěl nikde spat. Museli jsme jim na táboře říct, co lze od syna čekat. Po tom desátém roce se tam přestal cítit dobře, protože ti starší ho nebrali, byl trošku jiný a ti menší ho taky nebrali. Kdyby byl mezi dětma, které jsou jako on tak by si tam našel někoho v jeho věku, stejně střeleného a bylo by mu tam dobře. Proto si ty tábory děláme sami, organizujeme si je sami, aby jsme jeli s lidma, co ho mají rádi, takový jaký je. Takže zveme jeho kamarády a tak, aby ten sociální kontakt měl, a nebyl tam za exota. Tohle nám chybí, kdyby se někde organizovalo, je hodně pro tělesně postižené, slepé, hluché, pro autisty toho je docela dost, ale pro ADHD mám pocit, že je toho strašně málo, že se nemáme kam obrátit.
Další zkušenosti:
Julie nemohla najít důvod proč syn reagoval agresivně na ostatní děti.
Syn Petry si získal spolužáky úspěchy ve škole.
Hanka vnímala, že si syn odmítnutí kamarády kompenzoval četbou a poslechem hudby.
Pavla si přála vybrat základní školu tak, aby se syn mohl po vyučování setkávat s kamarády.
Klára pořádala pro syna a další děti vlastní tábor.
Syn Hanky B. se rád kamarádil s chlapcem, který měl také ADHD
Ivana byla pyšná, že syn vydržel s třídním kolektivem až do sedmé třídy i přes specifický způsob komunikace.
Syn Michaela se snažila vysvětlit kamarádům syna, že nerozumí ironii.
Podle Hanky B. si syn neuvědomoval, co vyvolával v ostatních dětech.
Robert si přál, aby pedagog neřešil problémy s jeho synem před kolektivem.
