Zpět na Kolektiv a vztahy s vrstevníky dětí s ADHD

Hanka vnímala,  že si syn odmítnutí kamarády kompenzoval četbou a poslechem hudby.

Hanka

  • Věk rodiče v době rozhovoru: 48 let

Textová verze


P: Myslím si, že býval smutnej, že je sám, nějakým způsobem si na to zvykl a hledal si z toho úniky. Přišli jsme na to, že jeho chození na ty kroužky s nějakýma spolužákama, tak bylo víc ovlivněný tím, aby byl s nimi. Aby byl jedním z nich. Myslím si, že byl někdy smutnej, že se snažil k těm dětem přiblížit a oni ho odháněly. Snažil si to zkompenzovat něčím, co mu dávalo jistotu, což třeba bylo to poslouchání, nebo četba, docela rád čte. Četl knížky a tak, byl v tom svým světě, ve kterým si představím, že je to v pořádku. Co se v něm ještě dělo, myslím si, že někdy bojoval za to, aby byl slyšet mezi těma svýma kamarádama, když ho odmítali.


Další zkušenosti:

Julie nemohla najít důvod proč syn reagoval agresivně na ostatní děti.

Syn Petry si získal spolužáky úspěchy ve škole.

Hanka vnímala, že si syn odmítnutí kamarády kompenzoval četbou a poslechem hudby.

Pavla si přála vybrat základní školu tak, aby se syn mohl po vyučování setkávat s kamarády.

Klára pořádala pro syna a další děti vlastní tábor.

Syn Hanky B. se rád kamarádil s chlapcem, který měl také ADHD

Ivana byla pyšná, že syn vydržel s třídním kolektivem až do sedmé třídy i přes specifický způsob komunikace.

Syn Michaela se snažila vysvětlit kamarádům syna, že nerozumí ironii.

Podle Hanky B. si syn neuvědomoval, co vyvolával v ostatních dětech.

Robert si přál, aby pedagog neřešil problémy s jeho synem před kolektivem.