Zpět na Kolektiv a vztahy s vrstevníky dětí s ADHD

Ivana byla pyšná, že syn vydržel s třídním kolektivem až do sedmé třídy  i přes specifický způsob komunikace.

Ivana

  • Věk rodiče v době rozhovoru: 43 let

Textová verze


P: Kromě zvířátek miluje i holčičky. A když je to blondýnka a má na sobě něco růžovýho,  tak to sociální nácvik nesociální nácvik, toho musím přidržovat a strkat mu do pusy větu můžu tě pozdravit, můžu tě pohladit? A v osmdesáti procentech to stejně nechytnu a už ji drží, už jí zvedá, už ji líbá. A chce si ji nejlépe odnést domů. Říká: “Dám si tě do batůžku.” Takže o to jsem pyšnější, že v té škole, kam nastoupil v první třídě, tak zůstal s tímto kolektivem až do tý sedmý. Oni už ho znají jakožto podivína, a toto mají rozdejcháno. Zažívat to, co zažívají některý naši žáci, že putujou, jeden rok byli na tej škole, pak je vyhodili, jsou na další škole, tak to si myslím, že to je to nejhorší, co pro to dítě může bejt, protože ten nový kolektiv to dítě nerozdejchá.


Další zkušenosti:

Julie nemohla najít důvod proč syn reagoval agresivně na ostatní děti.

Syn Petry si získal spolužáky úspěchy ve škole.

Hanka vnímala, že si syn odmítnutí kamarády kompenzoval četbou a poslechem hudby.

Pavla si přála vybrat základní školu tak, aby se syn mohl po vyučování setkávat s kamarády.

Klára pořádala pro syna a další děti vlastní tábor.

Syn Hanky B. se rád kamarádil s chlapcem, který měl také ADHD

Ivana byla pyšná, že syn vydržel s třídním kolektivem až do sedmé třídy i přes specifický způsob komunikace.

Syn Michaela se snažila vysvětlit kamarádům syna, že nerozumí ironii.

Podle Hanky B. si syn neuvědomoval, co vyvolával v ostatních dětech.

Robert si přál, aby pedagog neřešil problémy s jeho synem před kolektivem.