Hanka vnímala, že si syn odmítnutí kamarády kompenzoval četbou a poslechem hudby.
P: Myslím si, že býval smutnej, že je sám, nějakým způsobem si na to zvykl a hledal si z toho úniky. Přišli jsme na to, že jeho chození na ty kroužky s nějakýma spolužákama, tak bylo víc ovlivněný tím, aby byl s nimi. Aby byl jedním z nich. Myslím si, že byl někdy smutnej, že se snažil k těm dětem přiblížit a oni ho odháněly. Snažil si to zkompenzovat něčím, co mu dávalo jistotu, což třeba bylo to poslouchání, nebo četba, docela rád čte. Četl knížky a tak, byl v tom svým světě, ve kterým si představím, že je to v pořádku. Co se v něm ještě dělo, myslím si, že někdy bojoval za to, aby byl slyšet mezi těma svýma kamarádama, když ho odmítali.