Matějovi podpora psychiatričky a medikace pomohla.
Matěj
Textová verze
Teď docházím jenom k psychiatričce, se kterou to konzultuju. Chodím tam pravidelně a říkala, že kdyby se něco zhoršilo, tak mám jít hned na terapie k psycholožce. Tu psycholožku jsem měl tak první 3 měsíce a teď už to zvládám bez ní, je to v pohodě. Co teda musím říct, tak mi taky hodně pomohly prášky. Předtím vždycky, když to skončilo tím neúspěchem, tak jsem je odmítal, prostě jsem si říkal: “Přece ve 20 nebudu jíst prášky, vždyť je to úplně hrozný.” Když pak ale člověk porovná dopady poruchy příjmu potravy a dopady prášků, tak ty prášky jsou daleko lepší, si myslím. Navíc se dají vysadit. Hodně lidí prášky brát nechce. Myslím si, že je to určitě cesta, když už je to hodně špatný.Jsem ráda, že jsem neměla vedlejší účinky z léků, ale na anorexii léky neberu, čistě na stabilizaci těch emočních výkyvů. Tím, že já ty emoční výkyvy mám vlastně spojený s těma anorektickými myšlenkami, tak mi to pomáhá i na to. Takže dejme tomu, že beru ty léky na anorexii, i když je nemám na anorexii.
Další zkušenosti:
U Lady iniciovali spolupráci s psychiatrem její rodiče.
Helena popsala moment, kdy se v dospělosti sama rozhodla vyhledat terapeuta.
Bára M. poprosila o vyhledání pomoci rodiče.
Kateřina odbornou pomoc nevyhledala, v úzdravě jí podporovali rodiče.
S Monikou jednala její dětská lékařka empaticky a spolupracovala s jejími rodiči.
Lada popsala krátké návštěvy psychiatričky, zaměřené na kontrolu váhy, stravování a předepsání medikace.
Andrea přiblížila působení léků v souvislostí s mentální anorexii.
Matějovi podpora psychiatričky a medikace pomohla.
Monika zhodnotila to, že ona sama medikaci předepsanou neměla.
Kamča se rozhodla odmítnout medikaci, která jí byla doporučena v rámci hospitalizace.
Petra zpětně zhodnotila svou zkušenosti a popsala denní režim v nemocnici.
Kamče stravování během hospitalizace pomohlo zvyknout si na navyšování porcí.
V průběhu hospitalizace v souvislosti s depresemi začali lékaři řešit u Andrey její poruchu příjmu potravy.
Monika spolupracovala s psychologem tři roky, popsala dobré i špatné chvíle v procesu úzdravy.
Matěj porovnal zkušenosti se dvěma psycholožkami.
Bára neměla potřebu psychologa vyhledat.
V úzdravě pomáhala Marušce léčitelka, kterou opětovně vyhledala při relapsu, kdy chtěla mluvit zejména o aktuálních tématech ze svého života.
Marie se k podpoře psychologa rozhodla vyhledat také výživového poradce vzhledem k přetrvávajícím trávicím potížím.
Maruška vnímala jako štěstí, že si poruchu příjmu potravy rychle připustila a sama chtěla vyhledat odbornou péči.
