Maruška vnímala jako štěstí, že si poruchu příjmu potravy rychle připustila a sama chtěla vyhledat odbornou péči.
Maruška
Textová verze
Je to dobrý s tím, že ten člověk aspoň pocejtí to, že v tom není sám. Já měla hrozně štěstí v to, že jsem to podchytila brzo a brzo jsem s tím začala pracovat. Hlavně, že jsem si jako nenalhávala. Nikdo mě nikam nenutil jít a že to všechno bylo z mý hlavy. „Hele, mami, já jsem našla centrum, já bych tam chtěla“. Je nespočet případů a je to vlastně většina, kdy ty holky jdou samy proti sobě a ten problém si nepřipustí a „mně nic není“. To je špatně. Ale nikdo ti nepomůže, prášky ti nepomůžou, psycholog, psychiatr, nic, jenom ty sama. Jenom ty sama. Je to fajn na vypovídání ty psychologové nebo centra, je to fajn pomoc, seznámíš se se spousty lidma, který si tím prošli taky. Je to jako hrozně fajn, ale stejně největší kus tý práce a tý cesty k nějakýmu tomu lepšímu mindsetu musíš udělat jenom ty sama. Není to chřipka, není to angína, je to kurňa běh na dlouhou trať.
Další zkušenosti:
U Lady iniciovali spolupráci s psychiatrem její rodiče.
Helena popsala moment, kdy se v dospělosti sama rozhodla vyhledat terapeuta.
Bára M. poprosila o vyhledání pomoci rodiče.
Kateřina odbornou pomoc nevyhledala, v úzdravě jí podporovali rodiče.
S Monikou jednala její dětská lékařka empaticky a spolupracovala s jejími rodiči.
Lada popsala krátké návštěvy psychiatričky, zaměřené na kontrolu váhy, stravování a předepsání medikace.
Andrea přiblížila působení léků v souvislostí s mentální anorexii.
Matějovi podpora psychiatričky a medikace pomohla.
Monika zhodnotila to, že ona sama medikaci předepsanou neměla.
Kamča se rozhodla odmítnout medikaci, která jí byla doporučena v rámci hospitalizace.
Petra zpětně zhodnotila svou zkušenosti a popsala denní režim v nemocnici.
Kamče stravování během hospitalizace pomohlo zvyknout si na navyšování porcí.
V průběhu hospitalizace v souvislosti s depresemi začali lékaři řešit u Andrey její poruchu příjmu potravy.
Monika spolupracovala s psychologem tři roky, popsala dobré i špatné chvíle v procesu úzdravy.
Matěj porovnal zkušenosti se dvěma psycholožkami.
Bára neměla potřebu psychologa vyhledat.
V úzdravě pomáhala Marušce léčitelka, kterou opětovně vyhledala při relapsu, kdy chtěla mluvit zejména o aktuálních tématech ze svého života.
Marie se k podpoře psychologa rozhodla vyhledat také výživového poradce vzhledem k přetrvávajícím trávicím potížím.
Maruška vnímala jako štěstí, že si poruchu příjmu potravy rychle připustila a sama chtěla vyhledat odbornou péči.
