Lucie se nejčastěji potkává s kyberšikanou v kontextu zesměšňování mezi spolužáky formou komunikace či videí, které jsou následně šířené na sociální síti.
Tazatel: V jakém kontextu se nejčastěji setkáváte v příbězích kyberšikany?
Lucie: Nejčastěji to bývá nějaká forma komunikace mezi spolužáky, nebo nějaké zesměšňování, nahrávání videí a následné zveřejnění na internetu. Videa, které zesměšňuji a dehonestují toho člověka, to dítě. Setkáváme se s tím, že když se něco takového stalo – incident mezi šikanující a tou obětí – tak to bylo třeba jednorázově, nebo ve chvíli kdy to nebylo rozvinuté, tak se na to zapomnělo. Když je to zachycené a znovu se to opakuje, dostane se ten materiál k širšímu okruhu lidí a třeba bez nějakého kontextu celé situace. Například je nějaký spor mezi spolužáky, který se vyhrotí a nahraje se jen jeho konec. Následně se video bez kontextu dostane k ostatním a může se objevit i po několika letech.
Pokud se žák setkal s kyberšikanou na základce, může i za několik let dojít k retraumatizaci – zdůrazňuje odbornice
Lucie.
Ondrovi se žáci nejčastěji svěřují s tím, že někomu poslali své osobní fotografie a on je pak použil proti nim